Položili jste si někdy opravdu hluboce mířenou otázku: jaký je vlastně váš život? Prostá otázka. Složitá odpověď. Je vůbec nějaká? Je váš život všechno to, co děláte mezi tím, když ráno vstáváte a večer usínáte? Je to vykonávání těch jednotlivých činností, nebo je to jen některá z nich? Jaký je váš život? Patří do něj vaše práce, vaše rodina? Patří...

Na co asi bude každý z nás myslet, až bude umírat? Samozřejmě, že je možné si vyčítat spousty věcí, které jsme v životě udělali. Někdo to tak dělá každý den, aniž by věděl, který z těch dnů je jeho posledním. Ale nelituje nakonec člověk přeci jen nejvíce toho, co neudělal? Nelitujeme nejvíce toho, že jsme žili život, který nebyl náš?...

Sociologie by asi řekla, že náš život člověka 21. století je z největší části charakterizován rychlostí, nestálostí a honbou za vším možným. Viděli jste někdy lidi čekající na nástupišti na vlak, na tramvaj? Máme všichni problém být "v klidu". Všichni mají sklopené hlavy a čučí do modrých oparem zahalených obrazoveček, do mobilních telefonů. Zrak...

Co vlastně všichni lidé hledají? Nikdy nekončící honba za "štěstím" vypadá v našich životech tak, že jako děti jsme vystaveni spoustě zákazů a postupně zvětšujících se příkazů. Kolísáme mezi tím, co chceme, i když to jsou zpravidla blbosti a mezi tím, že se nám to přes zákazy nedostává.
Jak člověk roste, přejde z "naivity" dětství do "dospělé...

Koho chceš vlastně milovat? Jen toho, který se ti líbí a něco pro tebe dělá? Jen toho, kdo je ti sympatický? Jen toho, kdo je jako člověk vážený ve společnosti? Jen toho, kdo je ti nějak blízký? A co ti ostatní? Ti si lásku nezaslouží? Jak lehké je mluvit o lásce a o tom, jak úžasně milujeme všechny a všechno...

Bůh je tak prosté a mocné slovo. Zároveň je to slovo nesčetněkrát zneužité. A přitom je to hlavní téma našeho života. Pohled na hvězdné nebe není pohledem do mrazivě opuštěného vesmíru, ale pohledem do světelných dálek, které nemohou být nesmyslné. Už to, že se stávají součástí našeho světa, když je pozorujeme, je zahrnuje ve smysl.
Vesmírem moc...

Kam kráčíš? Kam kráčíš, člověče? Ty maličký človíčku. Jo, právě ty!
Obracíš se snad k Bohu jen proto, abys měl jakousi pojistku toho, že kdyby "náhodou" existoval, tak tzv. pro "sichr", co kdyby... aby to pak klaplo?
Myslíš si, že Bůh je povinován plnit tvá přání? Myslíš si, že Bůh je sázka na jistotu? Jistotu, kterou mu nadiktuješ?...

Zkušenost sdílení nás učí o podstatě mystiky. Přestože chce mít každý člověk "něco svého", jak říkal můj děda František, nemusí to znamenat sobectví. Právě to, že mám, mě o to více, o co více mám, zavazuje, abych více druhému dal, více k němu vyšel. Dneska jsem to zakusil v naprosto jednoduchém setkání.
Když jsme se sešli k pravidelné kontemplaci,...

Abychom zakusili plnost nebeské lásky na zemi, musíme do plnosti vykročit ve svém vlastním každodenním životě. Věčnost nebeského království není vzdálená a nedostupná. Není to místo, kam se můžeme dostat plněním příkazů a zdůrazňováním zákazů. To poslední, co nakonec rozhoduje o tom, jací doopravdy jsme, není morálka, etika, ani to není správné...

V životě můžeme být ledasčím. Ale žádná profese, i ta nejlépe ohodnocená a vážená, z nás nikdy neučiní to, čím bychom měli být především - laskavou podobou všemilujícího Boha.
Ve všech pádech a nádherách života nakonec nejde o nic jiného než o skutečnou a absolutní lásku. To slovo, které dnes již spíše znamená jakési klišé, má však hloubku kosmické...

Radost plyne ze srdce, které přestalo toužit a očekávat. Ze srdce, které zakusilo neutuchající vyvěrání lásky v okamžiku, který více nežli plynutím, je splynutím - nikoli však rozpuštěním a ztracením se - spíše sjednocením: toho, co je stvořené a malé, ubohé a nedůležité; a toho, co je nestvořené a veliké, ale přesto to sestoupilo do nížin našeho...

Před dnešní kontemplací, která byla spíše rozhovorem v pokoji, se mě někdo ptal, co je to dobro. No, myslím, že dobro je bytí v plnosti takovým způsobem, že nic neschází. Když pak člověk chce dát takové dobro, takovou plnost druhému, je to zázrak, kterému se říká láska.
Jasně, někdy není v našich silách dát ani kousíček plnosti. Ale upřímná...

Lidé, kteří vědomě odmítají Boha, činí tak většinou kvůli představě Boha jako někoho, kdo by jim měl splnit jejich přání, ale protože je neplní, zdá se jim jako neexistující. Tož tak.

Mít soucit s veškerým stvořením vyžaduje od člověka také mít soucit sám se sebou. Proč člověk reaguje podrážděně? Protože sám sebe nepřijímá. Člověk, který křičí a nadává, nebo je nepříjemný, ubližuje totiž v první řadě ne vám, ale sám sobě. On vlastně křičí na sebe a obviňuje sám sebe.
Všechny výčitky jsou vyčitkami tomu, co jsem sám na sobě...

Říká se, že kdo chce psa bít, hůl si najde. Tož, kdo chce k Bohu jít, cestu si najde. Kdo chce být v radosti a pokoji, ten do něj vstoupí. Pokud kdokoli chce, musí to udělat teď. To je jediný čas, kdy to lze učinit. Je jedno, jak moc už je člověk znavený. Je jedno, jak moc zatížení jsme. Je...

Občas na nás dolehne tíže světa. Mě dnes skoro celý den bolela hlava. Tolik promarněných šancí. Tolik nenaplněných rozhodnutí. Kam jít? A měl jsem tam vůbec jít? A kam půjdu? Tak nějak se v člověku překrývají nutkavé myšlenky, které nás nakonec svazují. Stáváme se otroky svých myšlenek. Když se jim poddáme, stanou se našimi určovateli cesty, stanou...

Jaká radost z lásky. Jak jsem šťastný! To není jen nějaký cit, emoce a pocit. Jistě, to k tomu patří taky. Ale tato radost všechno prostupuje. Je tak obrovská a současně tak jemná. Jako tiché našlapování kočky, kterou jsem dnes potkal. Děkuju, děkuju i za ni.

Staňme se prostými (ne sprostými) lidmi. Staň se prostým člověkem. Takovým se chci stát. Nechci zápasit o majetky a ani slávu. Nechci nikomu nic dokazovat. Chci dokázat sestoupit do svého srdce. Chci dokázat zajet na hlubinu, ve které poznám, že výstup na horu je ukryt v bahně na dně. Tam je nejkrásnější perla, která člověka vynáší vzhůru a činí z...

Život, který si člověk vysní, se nejspíše nikdy nenaplní tak, jak bychom si představovali. Rozhodující ani není tolik to, jestli dokážeme ze svých snů a ideálů tzv. "slevit", ale jestli se dokážeme z jejich nenaplnění - řečeno lidově - neposrat.
Celý náš život, tak, jak jej žijeme a prožíváme, je a není o nás. Jsme v něm hlavní rolí...

Bůh je jako slunce, které nehasne, ale stále vyzařuje světlo k vidění a teplo k zahřátí. V životě je to pak jako na Zemi. Někdy je východ slunce a vše je zalito oslnivou září, to všechno se tehdy zdá nádherné a radostné. Jindy je poledne a slunce je vysoko, pouť života je smysluplná a plná plánů. Jindy se schyluje k...

Na pouti života přijde vichřice a možná i tornádo. Nesčetněkrát padneme a budeme plakat. Tak ztratíme všechno, na čem nakonec nezáleží. Pouze to, co má své kořeny v hlubinách, může mít smysl, který odolá všem možným otřesům. V hlubinách se nacházejí nejen poklady a perly, ale také netušené objevy.
Stále více lidí dnes dochází k poznání, že práce,...

Modlitba je útočiště, skrýš, teplo, oáza, zahrada, rozkvetlý sad, něžné pohlazení... Tím vším a ještě mnohem víc, tím vším je modlitba. Její plody jsou jako sladké víno z nejlepších hroznů, které vinař sklidí tehdy, když je pravý čas. V modlitbě neexistuje zlo, už je poraženo, není pro něj místo. Ve skutečné modlitbě je pouze tichounká láska a...

Dnešek se dávno proměnil v zítřek a dnešek již není tím, čím byl. Pro mě den končí až teď. Po modlitbě se chystám ke spánku. Liturgie na Slovanské Hradišti, pak návštěvy, pak psaní a psaní. Únava, bolest, ale nakonec mám hotovo. Modlitba je ovlažující pramen, ve kterém nacházím spočinutí a radost i ve chvíli, kdy jsem fyzicky totálně vyčerpaný.

Říká se, že největším "vynálezem" člověka je objev a používání ohně. Dobrý sluha, který poskytuje teplo, světlo a možnost přípravy jídla, ale také špatný pán, který pálí, spaluje a ničí. V ohni nalezli lidé záchranu života, ale také v jeho plamenech nalezli smrt. Oheň je znamením Svatého Ducha, ale také "katem" těch, kteří skončili na hranici za...

Krteček je pro mě výborným teologem. Podle starokřesťanské zásady je teolog ten, kdo se skutečně modlí. Modlitba má mnoho podob. Viděl jsem modlit se ptáčky a žasnul jsem nad tím. Kreslený krteček je teolog překonávající všechnu učenost. Už dávno přišel na to, že úžas nad krásou všejednoty je branou k věčné radosti.
Krteček toho moc nenamluví. Spíš...

Nehledej při modlitbě žádná zvláštní slova, nebeskému Otci se často zalíbí spíše prosté a jednoduché dětské broukání. Nesnaž se rozvláčně žvanit, abys nerozrušil svého ducha hledáním slov. Jedno celníkovo slovo obměkčilo Boha a jedno slovo víry spasilo lotra po pravici. Mnohomluvnost při modlitbě často odvádí ducha a činí jej roztržitým, zatímco...

Všiml jsem si, že když jsme ublížení anebo ublížíme, tak se o to více blížíme touze po nebeském pokrmu. To, co nemohu nalézt v lidství, ve svém zranění, nacházím v boholidství mého Pána. V Jeho Těle a Krvi. V Eucharistii. V nebeském pokrmu. V něm nacházím pokoj a něhu. V něm mám naději, že i mé lidství bude zbožštěno, že...

Všem děkuju za krásná přání k mým kulatým narozeninám. Ano, je mi 30 let. Cosi se za tu dobu odehrálo. Chtěl jsem tvořit umění, ale nakonec tím největším uměním je umět žít. Něco jsem vystudoval, ale stejně si připadám jako blbeček, co bude mít třeba doktorát. Cosi jsem prožil, ale stejně si připadám jako neználek.
Knězem jsem nikdy být...

Lze vykonat dobro odmítnutím? Jistě, že ano. Život je vrávorání v ne/konání, život je účastenství. Na čem budeme mít naše účastenství my? Na pouhém přežívání anebo na prožívání? Účastenství na časném anebo na věčném?
Serafím Rose říká něco podobného, že totiž v životě můžeme jít dvojí cestou. Buď si zvolíme cestu většinové společnosti, která na nás...

Jedu ve vlaku. Najednou vedle mě přistane brouk. Tak mu udělám místo a jedeme spolu. Po chvilce ale vidím, že brouk se vydal na procházku vagónem. Tak jsem ho vzal ze země do ruky a chvíli jsme jen tak jeli. Nechtěl jsem se dívat, jak ho někdo zašlápne. Jenže mám před sebou ještě dlouhou cestu. A nevím, jestli brouk přežije...