Nejde o kilometry, ale o tichometry

Radost plyne ze srdce, které přestalo toužit a očekávat. Ze srdce, které zakusilo neutuchající vyvěrání lásky v okamžiku, který více nežli plynutím, je splynutím - nikoli však rozpuštěním a ztracením se - spíše sjednocením: toho, co je stvořené a malé, ubohé a nedůležité; a toho, co je nestvořené a veliké, ale přesto to sestoupilo do nížin našeho života. Nikoli proto, aby se nám vyjevila nutnost nějakého systému, pravidel a morálky, ale proto, abychom spatřili hlubinu světla.
V mžiku radostného "teď" je ukryto světlo, které je opakem temné propasti. Hlubina světla je výšina poutnictví, v němž nejde o kilometry, ale o tichometry. Jde totiž o pouť, kterou je možné měřit pouze tichem. Tak je možné spatřit hloubku i výšku ticha, stejně tak jde o skupenství ticha - pevné kostky anebo tekuté koktejly? Jaké ticho si namícháme?
Tím nejlepším je ticho starobylých studánek a lesních pramenů. Takové ticho ovlažuje duši, obnovuje tělo a povznáší ducha.