Otevřít chaloupku svého srdce

Koho chceš vlastně milovat? Jen toho, který se ti líbí a něco pro tebe dělá? Jen toho, kdo je ti sympatický? Jen toho, kdo je jako člověk vážený ve společnosti? Jen toho, kdo je ti nějak blízký? A co ti ostatní? Ti si lásku nezaslouží? Jak lehké je mluvit o lásce a o tom, jak úžasně milujeme všechny a všechno a přitom nedokážeme skutečně milovat ani těch pár lidí okolo sebe, protože nás něčím nasrali, nebo jim závidíme něco, co nemáme, nepohodli jsme se s nimi, nebo nám prostě jen "nevoní". Skutečná láska však přináší vůni nového stvoření, ne nějakého zničení toho, co je staré, ale spíše otevření zatuchlé lesní chaloupky, aby do ní vstoupil lesní vzduch a aby byla naplněna vůní čerstvosti.
Milovat znamená neustále začínat znovu, žasnout a v proudu otevírání svého srdce, pozvat a dát - to, co mohu, ale nakonec i to, co nemohu. V lásce je totiž i taková nemožnost možná. Otevřít chaloupku svého srdce pro pohoštění neznámých cizinců a posledních z posledních. Ale i těch, kteří se nám vůbec nelíbí. Možná při tom čerstvém vzduchu poznáme, že se od sebe zase tolik nelišíme. A společně se nadechneme.