Lék pro hříšníky

Všiml jsem si, že když jsme ublížení anebo ublížíme, tak se o to více blížíme touze po nebeském pokrmu. To, co nemohu nalézt v lidství, ve svém zranění, nacházím v boholidství mého Pána. V Jeho Těle a Krvi. V Eucharistii. V nebeském pokrmu. V něm nacházím pokoj a něhu. V něm mám naději, že i mé lidství bude zbožštěno, že už se to vlastně děje - že já ubohý a nepatrný jsem léčen - že boholidství tak není nějaký "předmět", ale proces, skutečná theosis.
V Eucharistii jsou překonány všechny křivdy a všechno zlé. Je to viaticum, lék nesmrtelnosti na cestě k věčné radosti. Je to lék pro hříšníky, nikoli odměna pro dokonalé.
Pán můj a Bůh můj. Svatý pokrm, který proměňuje zlé v dobré. Jak moc po něm toužíme ve chvílích zoufalství. To jen dokazuje, jak potřebným je. Nic na světě nemůže dát něco podobného. Neexistuje žádná podobnost. Nic na světě, protože tento pokrm není ze světa. A přesto se sjednocuje s tím, co my nabízíme - chléb a víno se stává Tělem a Krví. Nic není naše, nic jsme v posledku nedarovali, ale dává se nám všechno...