Věčný oheň

Říká se, že největším "vynálezem" člověka je objev a používání ohně. Dobrý sluha, který poskytuje teplo, světlo a možnost přípravy jídla, ale také špatný pán, který pálí, spaluje a ničí. V ohni nalezli lidé záchranu života, ale také v jeho plamenech nalezli smrt. Oheň je znamením Svatého Ducha, ale také "katem" těch, kteří skončili na hranici za své "kacířství".
Oheň, tajuplné "cosi", co mě už od dětství přitahuje. Pamatuju, si jak jsme s otcem rozdělávali oheň venku, ale také doma v krbu. Mělo to v sobě vždy cosi přesahujícího, přitahujícího a zároveň vzdáleného. Myšlenka na to, že stejný oheň, i když jiný, viděly řady generací přede mnou, mě od malička fascinovala.
Vtipně můžeme namítnout, že dalším lidským objevem byl "oheň" obrazovky, tj. ten digitální. Ale o tom mluvit nechci, je to spíše vtip.
My jsme si dnes zvykli, že zapalování svíček a přinášení ohně je jen cosi estetického, aniž bychom brali v potaz, že estetika odloučená od etiky a od metafyziky a nakonec prostě a jasně řečeno - od všeho, co nás činí člověkem - je jen reklama na toaletní papír - ani zadek si s ní nevytřete...
A přitom taková svíčka je živoucí poezií. Promlouvá k nám příběhem vosku. Promlouvá o tajemstvích duše, o křivdách a utrpení. O roztavení všeho, co nás tíží. Vypráví o věčném ohni nebeském. O takovém ohni, který vstupuje do srdce člověka, aby v něm roztavil vše špatné a aby srdce prohřál do takové míry, až se žilami ducha rozpumpuje láska. Možná to zní příliš pateticky, ale to je přesně to, co se má s člověkem stát. Když se to nestane, je úplně jedno, jestli chodíte do chrámu anebo dáváte na charitu, jestli jste ředitel banky, zeměkoule, prezident, je zkrátka úplně jedno kdo jste ve světě a je taky jedno, jak moc zbožně působíte. Pokud vám do srdce nevstoupí věčný oheň skrze blahodatné pulzování nestvořených energií, zůstanete jen dunícím zvonem, který ostatní upozorňuje na to, jak důležitý a úžasný je. To je super. Ale o vás, o vašem nitru to neřekne vůbec nic. Dokonce to naopak řekne pouze to, že jste prázdní, prázdní jako ten zvon - takový zvon, kterému chybí srdce.
Věčný oheň je opakem věcného ohně, pro který zahoříme kdykoli se nás zmocňují démonické vášně - alkohol, sláva, pocty, cigarety, vítězství, uznání atd. Dosaďte si tam cokoli a bude to správně. Tyto malé věcné ohníčky zapalují, ale nesprávně. Vedou pouze a jen k věcnosti věcí, dělají z člověka věc mezi věcmi. Ohýbají a narušují již zraněnou přirozenost. Člověk díky nim ztrácí svoji tvář, protože nemá srdce, které je jeho středem.
Věčný oheň naopak vede k věčnosti. Díky němu srdce hoří a neuhasíná. Díky němu je tvář naplněna světlem nebeským. Díky němu září vše, kam padne náš zrak. Věčný oheň se v našem srdci rozhoří pouze tehdy, přijmeme-li nikoli svým rozumem, ale svým duchem Boha. To není rozhodnutí intelektu, ale všeho v nás, je to existenciální záležitost. Nejde to udělat kalkulovaně. Nefunguje to tak, že si přečteme Bibli a vyznáme to, co jsme se tam dočetli. Pro Boha se musíme "rozhodnout" celým svým bytím, celým svým srdcem, celou svojí silou a celou myslí. Bohu se musíme odevzdat celým svým lidstvím. Abychom se stali celistvými lidmi, musíme se cele Bohu odevzdat. To není naivita, ale bytostně existenciální stav. Je to proces, nikoli instantní rozhodnutí. Je to vstup do tajuplnosti plápolajícího ohně, do stínu i plamenů, do hřejivé radosti. Do věčného, které promlouvalo ke generacím, které je tady a teď, ale které je budoucnost, které je více, než nepochopitelnost.
Věčný oheň je věčnou radostí pro srdce, které místo věcnosti odevzdává i sebe prameni pokoje.