Neodmítej lásku

Na co asi bude každý z nás myslet, až bude umírat? Samozřejmě, že je možné si vyčítat spousty věcí, které jsme v životě udělali. Někdo to tak dělá každý den, aniž by věděl, který z těch dnů je jeho posledním. Ale nelituje nakonec člověk přeci jen nejvíce toho, co neudělal? Nelitujeme nejvíce toho, že jsme žili život, který nebyl náš? Že to byl život cizí - rodičů, společnosti, práce, lékařů, kněží, politiků - někoho, kdo nám řekl, jaký život máme žít? Ale nebyl to náš život. Žili jsme život někoho, kým jsme se zdáli být. Místo toho jsme už dávno byli mrtví - tam uvnitř - protože jsme spáchali duchovní sebevraždu, odmítli jsme sebepřijetí toho, kým jsme.
A myslím, že v tom všem, v té změti všeho, co nás trápí a trápit bude, bude nakonec jedna otázka převyšovat všechny ostatní - nejvíce budeme litovat toho, že jsme odmítli milovat tam, kde jsme milovat nejen měli, ale hlavně mohli. Příležitosti, které přímo křičely po naší lásce a my jsme je zavrhli - možná ze strachu, možná ze studu, možná z obavy - zkrátka jsme je nechali utéct, lásku jsme nedarovali. Myslím, že jestli je něco opravdu hříchem, pak je to promarněná šance na lásku - odmítnout milovat, a nepleťme si to s nějakým laciným citem, nebo láskou zúženou na promiskuitní střídání partnerů, tak odmítnout milovat v absolutním slova smyslu, totiž: mít soucit se vším a se všemi a hlavně - s konkrétností toho, co je v nejbližším okolí. Láska nemůže být žádný abstraktní princip, na takovou lásku "sere pes". Láska musí být vždy konkrétní. A proto tolik křičí i ty situace, kde jsme ji odmítli. Protože jsou konkrétní.
Co s tím? Upřímně - nevím. Je to záhada života. Ale vystavit se jí má smysl. Je jasné, že nezahrneme láskou celý svět, to by bylo naivní. Ale až příště přijde situace, která bude křičet o milování, kéž máme měkké srdce, plné vcítění do toho, oč hlavně jde - o naši plnou a celistvou účast na paradoxním dramatu kosmických dějin - milovat, či nemilovat, to je to, oč tu běží.
(může to znít pateticky, ale nežít cizí život a milovat, to jde spolu ruku v ruce)