Život je komplexní

Nemůžeme jej rozkouskovat. Ale vlastně můžeme. Život kouskují jednotlivé vědy, ale i samotný "vědecký pohled", jako by zde byla víra ve vědu, která je vyprázdněným náboženstvím. Však to znáte, jak všemožné weby píšou otřepané fráze typu "vědci zjistili, že lidi uvěří všemu, co je na internetu podpořené frází /vědci zjistili/". A co jsme zjistili my? Nakonec totiž ty největší objevy musí člověk vykonat sám na sobě a sám v sobě. Z roztříštěného a zoufalého světa musí člověk poskládat obraz skutečnosti. Ze střípků a odlesků pocitů, rozumu, zkušeností, duchovních sfér, ale i z obyčejných doteků těla. Z výher i proher. Z obyčejného každodenního pobytu v tomto životě. Život jako neuvěřitelně propletený a často popletený komplex, obraz, který neodkazuje, ale ukazuje. Život je komplexní celek. A musí se celkově zakoušet. Metodou k jeho zakoušení je důvěra a láska s vděčností. Jen ten, kdo dokáže důvěřovat v lásce, může být i vděčný. Opřít důvěru o lásku, to není plácání do větru, ale často plavba proti proudu a vědomí, že ať už to dopadne jakkoli, má to smysl. A tam přichází vděčnost. V ní se odkrývá tajemství toho, co je rozbité. A znovu se skládá obraz ztraceného světa. V něm už nemusíme být ztraceni!