Zázraky nad čajem

Jsou to zvuky teplého čaje, který ohřívá chladný vzduch. Dýcháme. A děkujeme za společný pohled do očí té zimy ztroskotané ránem. Nad střechami se táhne lán hvězd a tak nějak si každý uvědomí, že nad velká slova je velké mlčení. 

Je dobré se jen tak zastavit a chvíli zírat na všechny ty zázraky okolo. Zázraky - vždyť to jsou úplně obyčejné věci. Takové malé každodenní nezbytnosti, jako když vstáváme z postele, jako když se díváme z okna anebo se oblékáme. 

Zázraky, protože jsou "za zraky", za našimi zraky a přece je vidíme! Jaksi se k nám prolamují do našeho světa, do toho našeho obývání, chtějí tu s námi bydlet, nikoli jen pobývat. Pobývání, to je takové prosté filosofické bytování. To je ale pro amatéry. Profíci chtějí bydlet. Za-bydlet se ve světě před našimi zraky a ve vší svojí zázračnosti za-zářit. A tito profíci jsou právě poslové zázračnosti. Nejvíce k jejímu prolomení dochází v nezbytné všednosti a zdánlivé šedi. To právě třeba tehdy, když se ohýbá vzduch nad střechami, když hvězdy dávají dobrou noc ránu. A do toho pijete čaj. 

Je to harmonie nehudebních rytmů. Takže vůbec nejde o rytmus hudební. Spíše jde o vlnění, tak nějak, jak se vlní pára, třeba nad hrníčkem čaje. Zázrak pak nespočívá v tom, že usrkáváte čaj a koukáte na malebné scenérie, ale spíše v tom, že se vám tento zázrak dává zjevit. Zjevení je totiž zázrak. 

A tak to, co k vám vchází, vyvstává z polohy za zraky, aby se objevilo v zářivosti zjevnosti. Pak už nejde o to, jestli jste ten čaj dopili anebo ho stále pijete. Protože ve chvíli, kdy dojde k prolomení sféry za zraky a zjevovaného, víte, že oheň hoří.