Zadostiučinění pro malíře. Vyšla první monografie o Františku Cundrlovi (Hodonínský deník)

04.01.2022

Ondřej Krystyník pro Hodonínský deník napsal recenzi na moji knížku Cundrla: zjevit obraz.

odkaz: ZADOSTIUČINĚNÍ PRO MALÍŘE. VYŠLA PRVNÍ MONOGRAFIE O FRANTIŠKU CUNDRLOVI

V monografii Cundrla: zjevit obraz se autor Filip Gorazd Martinek, filozof, historik umění a duchovní Církve československé husitské pouští do života a díla pohříchu opomíjeného slováckého malíře Františka Cundrly. Kromě faktografie a vzpomínek se dotýká i obecnějších témat, na něž Cundrlovo dílo poukazuje a z těchto je zejména otázka lokální identity něčím, co rezonuje celou knihou a co představuje velmi aktuální přidanou hodnotu.

Malíř František Cundrla, který se věnoval především krajinomalbě a studiím pohybu a působil zejména ve Strážnici, je v dějinách umění osobností spíše přehlíženou a tato kniha je prvním ucelenějším pokusem jeho dílo přiblížit. Na 231 stranách nejprve čtenáři předkládá Cundrlovu životní dráhu a vývoj jeho uměleckého stylu, následuje vydatná sbírka vzpomínek jeho přátel a blízkých a jako jistý doplněk zde figuruje filozofická příloha, která se zamýšlí nad obrazem a funkcí, kterou hraje v lidském poznání.

Protože je celkový dojem z knihy příznivý, je vhodné se nejprve vypořádat s jejími slabinami. Těmi jsou především těžkopádný styl a občasná nejasnost sdělení; obojí vrcholí v poslední části knihy, která má formu filozofického zamyšlení, ale její nesporné ambice podráží neobratný a místy zbytečně komplikovaný sloh. Nejsilnější místa této části jsou ta, v níž se projevuje autorova teologická perspektiva, která text ukotvuje a umožňuje tak jednotlivým myšlenkám opravdu vyniknout. Úvahám o podstatě obrazu jako média by však více slušelo hlubší a soustředěnější rozpracování v samostatné knize a jejich navázání na konkrétní umělecká díla.

Na monografii je toho však mnohem více k vyzdvižení. Autor si evidentně dal opravdu záležet se sběrem a studiem materiálů a výsledkem je zevrubný, poučený text, který Cundrlovo dílo představuje skutečně celistvě. Martinek se vyhnul pokušení malíře na sílu zasazovat do kontextu "velkých" dějin světového umění, aniž by jej ovšem omezoval na pouhého folklórního ilustrátora, jak je bohužel často ve své domovině vnímán. Toto téma - nepochopení svého okolí, které si Cundrla plně uvědomoval - je v knize správně reflektováno a je na něm vystavěn jeden z jejích nejsilnějších motivů, který zde již byl zmíněn. Autor zdůrazňuje lokální identitu ("vědomí, že jsme odněkud"), ale zároveň se jasně vyslovuje proti tomu, aby touto identitou bylo dílo uzavíráno do jakési folklórní bubliny, která mu upírá status "skutečného" umění. Tento myšlenkový proces, který místní identitu považuje za důležitou a zároveň se jí odmítá omezovat, vlastně k této identitě předkládá velmi zralý a střízlivý vztah.

V dnešní době, kdy je otázek původu a národnosti tak snadné politicky zneužít, je podobný vztah nesmírně vzácný a potřebný. Člověku, který má potřebu se s vlastním původem srovnat a zaujmout k němu stanovisko (což může někomu znít směšně, ale je to potřeba zcela přirozená), tak může tato kniha nabídnout model sebeidentifikace. Činí tak vlastně mimoděk, ve své první, uměleckohistorické části. Za zmínku pak rozhodně stojí také špičkový obrazový materiál, který nešetří ukázkami z Cundrlova díla reprodukovanými ve vysoké kvalitě a fotografiemi z archivů jeho přátel a příbuzných. Knihu Cundrla: zjevit obraz vydal spolek Malovaný kraj.