Vše se modlí

Louky, vody, stromy, ptáci a všechno, co je ve světě, se modlí. Celý kosmos se pohybuje v modlitbě. Zaslechnout ji lze tehdy, když uzříme, že věčnost je v nás přítomná jako klidná hloubka oceánu, nad jehož hladinou zuří bouře. Úkolem člověka je vstoupit do této symfonie ticha a učinit ve svém srdci modlitbu všeho stvořeného vědomou. To vyžaduje odvahu odejít z hluku světa a setrvat se sebou, ve své mysli. To je něco, co si již těžko dokážeme představit. Ponořit se do tmy, zapálit svíčku a vnímat, jak se celý svět modlí. Jak se modlí listí stromů, jak se modlí vítr, jak se modlí déšť a jak se modlí plamen svíčky. Nezůstávat na povrchu, ale zajet na hlubinu stvoření. 

Až k našemu srdci dolehne naplňující ticho, ve kterém uslyšíme modlitební proud všech stvořených věcí a všech přirozených jsoucen, napojme se na ten proud a čerpejme z něj jako z pramene. Sjednoťme se a pak učiňme celý ten proud vědomým zacílením k Bohu v poděkování. 

Děkuji za krásu jasu všeho, lásku a ticho.
Děkuji za život a za tajemství.
Za radost děkuji, Bože.
Za to, že to všechno vidím.