Voda teplá, studená, Bůh?
10.02.2023
Slyšel jsem příběh o jednom muži, který se ptal kněze na otázku, kterou také slýchávám: "Je-li Bůh všude, proč mám chodit do chrámu?"
Kněz tomu muži odpověděl: "V celé atmosféře je voda, ale pokud máš žízeň, musíš jít ke kohoutku nebo ke studni."
Tento kratičký příběh v sobě nese pravdu o věčném hledačství člověka. Je jisté, že voda se nachází také například v kusu ledu. Ale nenapijete se z ní. V životě se často domníváme, že námi objevená cesta je ta nejlepší. Ale je opravdu nejlepší? Nevymlouváme se? Je přeci snadnější říct, že to, co je kus ledu, to uhasí žízeň. Ale zkuste v mínus dvaceti držet v ruce kus ledu. Napijete se z něj?
Ve fyzice na základní škole nás výborný učitel Ivo Gistr poučoval o tom, jak voda mění skupenství, tu je pára a tu zas led. Nepochybně je to pravda. Ale pít to lze jen v kapalném stavu. A taky jde o to, aby vás to, co pijete, neotrávilo.
Ono to není tak lehké. Když už člověk zmákne svoji cestu tak, že kus ledu rozpustí teplem něžného srdce na vodu, měl by si před tím zjistit, z jakého zdroje ten led pocházel.
Je sice umění rozehřát studené ledové kusy duchovního světa. Ale je ještě větší umění vybrat si ten správný kus ledu. Takový, který v sobě nenese jen pár kapek vody, nebo cosi zkaženého, ale takový kus ledu, který v sobě ukrývá pramen průzračně čisté vodičky.
Jinými slovy - získat vodu je těžké. Sice je v jistém smyslu všude, ale ne všude se k ní lze dostat. Těžší, než získat vodu, je zvolit správný zdroj. Nejlepší je nalézt pramen.
A nakonec je nejtěžší umět správně zvolit ten který kohoutek. Pro určité situace se hodí voda teplá, ale pro jiné zase voda studená. Někdy potřebujeme chladivé ponoření se v tichu, jindy je potřeba rozpáleného pohledu lásky, abychom jednali v pokoji a klidu. Současně s tím, máme vždy být nějací, studení, teplí, ale neměli bychom být vlažní.
A úplně nakonec zamyšlení. Je Bůh opravdu v chrámu? Jistě, že je. Ale napadá mě k tomu poznámka, kterou budu parafrázovat jakýsi vtip, co jsem kdysi slyšel. Bůh v této době tluče na dveře. Ale nejsou to dveře našich domů. Bůh tluče na dveře chrámu! Ale jelikož je uvnitř, tak také tluče zevnitř. Bůh tluče na dveře chrámu zevnitř, protože chce ven. Církev by Boha nejraději zavřela v chrámu. Možná je čas místo kohoutku přinést zahradní hadici anebo rovnou vodní dělo... A proud vody směřovat ven!
