Věčně začínáme ve věčnosti

Brácha nedávno oslavil 18 let. Kromě vstupu do dospělosti se již nějakou dobu připravuje na křest. Přišel s tím už kdysi sám a přál si, abych to byl já, kdo jej pokřtí. Je to pro mě neobyčejná věc.
Znám plno lidí, pro které je křest jen načančaná sláva, kulturní akce typu velké rodinné pařby, ve které jde spíše o to pozlátko, než o Boží dar. Kolik lidí dalo pokřtít své děti, ale pak je k víře nevedlo. Není se čemu divit, vždyť mnohdy ani ti lidé samotní nezakusili víru. Nebo snad zakusili, ale lekli se toho setkání s tajemstvím?
Svatý křest není žádná jednorázovka, kterou bychom absolvovali a měli splněno. Hotovka, už budeme jen sedět se založenýma rukama. Ne, tak to fakt není.
Ponořit se do křtu znamená zemřít tomu, co je v nás staré. V našem lidství je cosi zraněno. Nemyslím si ale, že je to neuroticky potřeba vidět jako zkaženost. Člověk je v jádru dobrý. Všichni jsme zranění. A máme-li být uzdravování, je potřeba naučit se vzájemně ošetřovat rány, vzájemně nést své problémy.
Někdo by možná řekl, že křtem se rodíme do věčnosti. Možná jo, ale my už ve věčnosti jsme.
Křest nám říká, abychom přijali své začátečnictví jako věčné. Jde o to věčně začínat ve věčnosti. Nikdo neví všechno. Nikdo není bezchybný. Nikdo nedokáže vidět za roh. Nikdo by se neměl chvástat svojí dobrotou. Nikdo není větší než ten druhý. Všichni jsme učedníci jediného Mistra.
V křesťanství neexistuje žádný guru. Žádný kněz, biskup ani papež nemůže na sebe brát roli mistra. Zdroj je jediný, je jím Bohočlověk.
Naše lidství nám není na překážku. Ve svém začátečnictví se jej máme učit přijímat. Neboť v přijetí lidství nepřijímáme pouze to své lidství, ale lidství všech. Všichni jsme jedna velká rodina, jsme dětmi jednoho Boha a patří k nám i veškerá krása okolo. Příroda a každé stvoření. I ti, co se chovají zle tam patří. A i my tehdy, když se chováme zle.
Ponořme se každý den znovu a znovu do svého věčného začátečnictví. Dovolme si experimentovat s tím, že nemusíme vše chápat. Dovolme si zamilovat si život. Ve věčnosti už tady začíná.
Všechno nejlepší, Viki.