Umění vzdát se - nároku na pravdu, patentu na rozum a místa ředitele zeměkoule

Víte co je těžké? Nechat věci jen tak být. Neptat se po důvodech, neprahnout, nemít, pustit. Největší tajemství a poklad je v umění vzdát se - nároku na pravdu, patentu na rozum a místa ředitele zeměkoule. Vzdát se svých představ, svých tužeb, svých strachů a také sebe. Vzdát se sebe, to znamená stát se tím, kým skutečně jsem před Bohem. Tam se nelze naparovat, upravovat a prezentovat. Před Bohem neexistuje žádná prezentace podle nás, ale pouhá prezence, svatá přítomnost. Tam si nic nevymyslíme a nijak neoslníme.
Kdesi hluboko to má každý ve svém srdci, jako červánky nad dědinú, jako nekončící písnička ticha a barev.
Tam, kde se vzdáme, se cosi uvolní. Velká tíha nespadne na zem, ale vznese se do nebe. Naše břemena vystoupají vzhůru, a my s nimi. Chce to odvahu přestat, pustit, nedržet, dát.