Tápání a ta paní ve tmě
27.12.2022
Tmy se bojíme, máme z ní strach. Je to až přirozeně lidské. Ve tmě se skrývá propastná hloubka, tůně nedohledna. Nechcete přeci spadnout někam, kam nevidíte. A to je ono!
Vidění do "ničeho", čím tma ve skutečnosti je, totiž absencí světla, chybějícím světlem, jeho nedostatkem, jakýmsi světlem obráceným, tím se člověk zřítí do průrvy neznáma.
Jó, není to jen tak nahlédnout do tmy nemající konce. Vidění tmy je vždy takovým pohledem, který se nemá čeho chytit. Neodhadnete hloubku. Je tam vůbec nějaká?
Zapište si za uši, že tma je hluboká. Tma je hlubina. A na hlubinu je potřeba zajet. V životě jsem dospěl do bodu, kdy jsem přesvědčen o tom, že když na hlubinu nepojedeme my samotní, tak k tomu budeme donuceni. Je jasné, že pak se to stane ne zcela příjemným způsobem a možná si ani neuvědomíme, že už na hlubinu jedeme. Kdo se vydá na hlubinu tmy a ponoří se do ní, ať už z donucení životem anebo spíše dobrovolně sám, ten se pojednou ocitá v jiném světě.
Tma je jiná. Je absolutně jiná. Ve tmě se nedá orientovat. Prostor, jak jsme jej znali, zaniká. Vše se vyostřuje. Probudí se jiné smysly, než jsme zvyklí. Nastupuje tápání ve tmě. Ano, tápání. Tápat není snadné, protože jdete jako slepec. Jdete neurčitě. Všechny vaše volby se mohou odehrávat pouze v chaosu anebo (v důvěře) v naději. Radím vám vybrat si spíše to druhé, protože orientovat se ve tmě na základě chaosu, to znamená točit se na místě anebo v kruhu. Ale zvolit si orientaci podle naděje, to znamená mít směr.
Tápání ve tmě může mít směr jedině tehdy, když dovolíme naději, aby nás vedla. Kdesi v dálce se objeví... ta paní naděje, která přitahuje i v naprosté tmě. Naděje táhne jako magnet. Pak je jedno, jak hustá tma je okolo nás. Máme-li skutečnou naději, pak si můžeme být jistí i v naprosté nejistotě, že jdeme tak, jak jít máme. Možná, že to není nejlepší cesta. Možná, že nevíme, co bude za rohem. Dokonce ten roh ani nevidíme. Možná narazíme. Možná upadneme. Ale máme-li naději, jsme taženi tím, co nevidíme. Část toho všeho se odehrává v důvěře. Skutečná naděje totiž vstupuje a potvrzuje se tehdy, když chceme rezignovat a vzdát to. V krizi a temnotě, v době, kdy nemáme nic. Ve chvíli, kdy se neděje nic zázračného. Tehdy promění tápání ve tmě ta paní, paní naděje.
