Světlo přichází pomalu

Žena se zeptala poutníka, proč je na světě tolik nepochopení, nenávisti a proč většina lidí nevidí pravdu. Poutník vzal ženu za ruku a vedl ji do podivné místnosti.

Nic nechápala. Nic neviděla. Chvíli tam jen tak stáli. Najednou si žena povšimla, že na konci místnosti je světlo a je tam trochu vidět. Šla blíž. Viděla zvláštní proud světla, jak proniká tmou a dopadá na zaprášenou zem.

"Víte, to je asi tak", začal poutník, když přišel také blíže ke světlu. "Lidé nemají světlo v oblibě. Ve tmě je pohodlí ne proto, že nic nevidíte, ale proto, že se vše zdá totožné. Tma je zestejnění světa. Když koukáte do tmy, nemusíte rozlišovat věci okolo sebe. Můžete se domnívat, třeba po hmatu, ale nevidíte. Můžete se tvářit, že vše je stejné. Dokonce se můžete tvrdit, že tam něco není, i když to tam je. A naopak. Tma podporuje lež."

"No jo, ale co to světlo?!" Naléhala žena.

"To světlo", pokračoval poutník, "je tajemství, které zviditelňuje."

Přišel blíže k proudu světla a zvířil prach. Najednou byly vidět částečky prachu, jak se pohybují vzduchem.

"Světlo odhaluje to, co běžně nevidíme. Odkrývá před námi svět. Odkrývá také nás samotné před sebou. Světlo fyzické je totiž podobné tomu světlu duchovnímu."

Žena se podívala s nedůvěrou a poutník pokračoval: "No, to světlo fyzické odhaluje našim očím fyzický svět. Ukazuje třeba i zdánlivě neviditelný prach. A světlo duchovní dokáže odhalit neviditelný prach usazený v naší duši. Všechnu zlobu, nenávist, zášť a hlavně veškerá naše zranění."

Poutník ukázal na světlo prstem." Všimla jste si, jak je tu světla málo. To tak je. To sedí. My, lidé, jsme nedokonalí a tak se nám musí vše dávat postupně, jinak to špatně dopadne.

"Žena se zeptala, jak to přesně myslí a on ji opět vzal za ruku. Vedl ji ke dveřím. Najednou je prudce otevřel. Vše zaplavilo světlo. Bylo doslova všude. Žena nic neviděla. Bolely ji oči. Musela si dlaněmi zakrýt obličej.

"Tak vidíte", říkal s úsměvem poutník, "na světlo si musíte přivykat postupně. Proto k nám světlo přichází pomalu. Přichází spíše nenápadně. Kdybychom chtěli všechno světlo najednou, nezvládneme to. Vás jen trochu bolí oči, to přejde, ale duchovní zrak není dobré zatěžovat. Světlo přichází pomalu. Ono přichází tak, že jde i tam, kde ho vůbec nečekáme", říkal, když ji vedl zpět do místnosti s proudícím kuželem světla.

"Světlo přichází pomalu, aby nám neublížilo. Postupně nás na sebe připravuje. Nezatěžuje nás a dává nám vlastní prostor. Spíše nabízí. Stejně jako jste si všimla tohoto proudu, stejně tak proudí i světlo do vašeho srdce. Tma je na světě zejména proto, že většina lidí nevěnuje tomuto světlu ve svém srdci pozornost."