Světlo a ticho patří k sobě

Co je nejvíce svobodné a tvůrčí? Pouze ticho. V něm je všechno, protože je v něm skutečně "nic". Ne nadarmo se říká, že ticho léčí. Ježíš je tichý a pokorného srdce. Ticho je lékem na rány tohoto světa, na zbídačené tváře mocných, ale i na egoistické lpění na důležitosti svého přístupu. Ticho nás učí, že nic nepotřebujeme. Spočinutí v tichu je ponechání všeho venku, je to vejítí do svého pokojíku, do svého pokoje. A tam nacházíme boholidství. V tichu svého pokoje, který jsme si nedarovali, se rozevírá pramen světla, který chce vytrysknout přímo z tvého srdce. Chce zavlažit každý tvůj pohyb, myšlenku, názor, pohled, vše chce být poddáno světelné záplavě ticha. Být tichý neznamená stát bokem, ale stát uprostřed pokaždé, i kdyby nás vyloučili. Centrum je tichost sama, světlo a ticho patří k sobě. Ježíš je prostý, nechce heroické výkony a ani pompézní oslavy. On chce pouze plnost tvého lidství. On chce, abys vzal všechno, co tě dělá člověkem, přijal to a odevzdal. Jen ten, kdo se vzdá i sám sebe, nalezne ticho tak nádherné, že cokoli v něm přijde, bude přijato a přetvořeno. Nakonec totiž pochopíme, že to není žádná hra na správné vzorce a myšlenky, ale spolubytí se vším, co existuje. Láskyplný vztah i k tomu, co se nám nelíbí, ale co se samotným vztahem stává nádherné. Z toho se rodí synergie stvořeného pokračující k tomu, co je nestvořené. Ticho, které nemá počátek a ani konec, neboť ono je Alfa i Omega, počátek i konec. Ticho ve tvém srdci. Je tam?