Srdce, které je naplněno láskou, posvětí i špinavá místa a zapomenutá zákoutí

Duchovní život není prostě chození do kostela. Není to ani konání modlitby. Duchovní život néni výraz nějaké zbožnosti a snaha vypadat svatě. Skutečný duchovní život je neoddělitelný od fyzického života. On se uskutečňuje v něm. Věci, na které si můžeme rukou sáhnout, jsou stejně tak duchovní jako fyzické. Celá realita je prostoupena duchovností. To neznamená magii, ani žádné ezoterické blábolení, ale spíše nutnost vědomí, že nelze od sebe oddělovat to, co se např. děje v kostele a to, co se děje někde na ulici. Déšť je stejně duchovní jako plamen kostelní svíčky.
Není pak ale jedno, kde jsme? No, není. Menu, ze kterého si vybíráme v restauraci oběd, není totéž, co samotné jídlo, jak říká A. Watts. Všude kolem nás je menu, výběr, možnosti. Vše je fyzické i duchovní. Ale až naše akce vnáší smysl toho, co se odehraje. Srdce, které překypuje hněvem, znesvětí ulici i kostel. Srdce, které je naplněno láskou, posvětí i špinavá místa a zapomenutá zákoutí. Často toto posvěcení konají lidé, do kterých byste to neřekli. Nejsou to kněží, ani žádné morální autority, ale ti, kteří už nemají co ztratit, protože pochopili, že ve skutečnosti jim nic nepatří.
Jídlo ani někdy není na menu. Ten skutečný pokrm, který jediný může nasytit naše srdce, je pokrmem lásky. Vchází v tichosti a tichost očekává.