Prudká temnota
27.12.2022
Jsme zvyklí na slovní spojení "prudké světlo", ale co když budeme mluvit o "prudké temnotě"? Není to protimluv? Copak může být temnota prudká? Ano, může.
O tom, jestli je prudká temnota, či světlo, o tom v mnoha případech nerozhoduje samotný zdroj temnoty, či světla, ale my - pozorovatel. Záleží, jak se zadíváme do temnoty, nebo do světla. Z jakého úhlu přistoupíme, jak věc uchopíme, jestli sklopíme zrak anebo se budeme koukat před sebe. A taky záleží na tom, jestli máme před sebou nějakou překážku, která nám brání ve výhledu.
No jo, ale všechna tato přirovnání sedí asi spíše na problém s prudkým světlem. Jak je to s prudkou temnotou?
Světlo zde není protikladem temnoty, ale temnota, o které hovořím, je zakoušena jakožto záře, zářící - temnota, ve které bublá zářivost - jako taková je nepochopitelná a tekutá.
Právě tekutost je to, co zde charakterizuje prudkou temnotu. Nejsou to však zurčící divoké peřeje horských řek, ale spíše tichost lesní tůně, ve které je tekutost vyjádřena tajemstvím zrcadla - vodní plochy, ve které se odráží všechno, co jest, aby pod ním bylo to, co je ničím, tedy tím, co nazývám prudká temnota.
Prostor plochy zrcadla se vlní během doteku, vstoupíme? Nejde toliko o kierkegaardovský "skok víry", jako spíše o "dotek věčnosti". Jak se totiž lze dotknout toho, za čím se nachází Nic? Tůně je naplněna prudkou temnotou, je tekutým hrobem. Neznamená nicotnost ve smyslu smrti, i když strach je zde přítomen, ale znamená nejasnost, doslovně ztrátu jasu a ztrátu jasnosti. Jinými slovy - prudká temnota je plná nejasnosti, nedává jasné odpovědi. Ale současně je tato nejasnost svědectvím o Boží přítomnosti. Tůně, která je plná tekutosti toho temného "Nic", je místem, kde se lze setkat s Bohem. Tady Bůh promlouvá ve skrytosti, odhaluje se na pozadí nejasných pohybů. Světlo tady ustoupilo zářící temnotě, která prudkou nejasností "osvětluje" a uvádí nás do svých tajemství mlčením a nepatrně, jen tak mimochodem...
