Pršet bude i bez nás

Co můžu udělat v životě jinak? Jen to, co se právě odehrává. Jen to, co je nyní. A jinak ani nemůžu. Nemůžu mít jinak "jinak". Nemůžu se rozhodnout pro i proti, můžu najít třetí anebo čtvrtou a možná i třeba sedmou cestu, ale vždy musím něco zvolit.
Volme vždy ve snaze neubližovat a nechat "protékat řeku", vždyť ona teče sama bez naší pomoci a vůle. A tak je to v životě se spoustou věcí. Nakonec zjistíme, že na nás vlastně nezáleží, že nejsme zajímaví a ani důležití. Ale když půjdeme ještě hlouběji pod to, že svět se točí i bez nás, tak zjistíme, že záleží na tom, jak se k životu postavíme - zády, čelem, zadkem, bokem atd. Nějak se postavit musíme! Případně si lehnout, ale to by nás mohl život přejet. Jde o to, co uděláme a co právě děláme.
Připomíná mi to takový ten vtip, jak jdou dva muži v dešti a ten jeden se mračí, je naštvaný a říká:"to je na nic, že prší, mám špatnou náladu." A ten druhý je veselý a odpovídá mu:"to já mám dobrou náladu." Ten zamračený se ptá, proč, jak je to možné? Však chčije, jak z konve. A veselý mu odpoví:"no, ono by pršelo i tehdy, když bych byl naštvaný, tak se raději raduju!"
Odpovědi na velké otázky často bývají malé. Když si vybereme milovat v každém okamžiku, nemůžeme nic pokazit. Láska spojuje a léčí. Kolik takových léčebných okamžiků darujeme světu a svému životu? Ono to za to stojí, i když je hnusně a prší. Pršet bude i bez nás, ale s námi může vyjít duha!