Přítomný okamžik

Kdysi jsem slyšel, že linie je bod, který se vydal na procházku. Podobně bych řekl, že modlitba je srdce, které vstoupilo do ticha.
Je to aktivita, dynamika, která se zjevuje jako pasivita. Paradox toho, že prosté ponoření se do přítomného okamžiku je tou nejvíce mystickou skutečností, to nás přivádí ke zjištění, že představy o magických praktikách jsou zcela liché. Nikoli nějaká magie, ale právě prostá zkušenost člověka, to, že objevujeme přítomností, to je podstata skutečného náboženství, tedy života věčného. Když se Ježíš obrací na lotra po pravici, neříká mu, že někdy na konci věků, zítra pozítří, ale říká mu, že "ještě dnes se mnou budeš v ráji". Podobně v Otčenáši slyšíme "chléb náš vezdejší dejž nám dnes".
Když Ježíš v synagoze přečte z Izaiáše, že je zde jakási radostná zvěst pro chudé, zajaté, soužené a slepé, že je zde léto milosti, tak k tomu Ježíš dodá, že to, co právě slyšeli, tak se právě teď také naplnilo. Dnes se toto naplnilo.
Přítomnost je. Ona je, ale my často nejsme. Často se utápíme v minulosti a strachujeme se o budoucnost. To je ohraná písnička. Kdo však skutečně zakusí přítomný okamžik, pozná, že v plynoucí vodě neexistuje žádné před a ani po. Co se týče dna, z toho se odráží nad hladinu a pak vzhůru k nebesům, která také plynou.
Je to jako smích. Když se smějete, hodláte se snad dosmát anebo se zkrátka jen smějete? Pokud se upřímně smějete ze srdce, pak v daný moment neexistuje nic před smíchem a ani po něm. Smích je přítomný.
Život, který žije tímto dnem, tímto okamžikem, je životem plným, svatým. Všechny naše strachy jsou strachy o cosi, co nejsme my. Naopak tyto strachy z nás činí něco nelidské, mohou svazovat. Ale přítomné srdce je volné, nenásilné a nesnaží se vzdorovat. Z opaku vzdoru se rodí láska, která obrací naruby zlo, nenávist, svět. Vypadá jako pro blázny, ale přitom je božská.