Přítomná něha

Jak se modlit? Jak meditovat? A jde to vůbec dohromady? No jistě, že jde. Když jsem přemýšlel nad tím, jak si spousta lidí nedokáže představit užitečnost meditace anebo spousta křesťanů vidí v meditaci cosi škodlivého, musel jsem se usmát. To, že žijete svůj život - už jen toto nejzákladnější, totiž ono žití - to z vás činí meditujícího. Každý člověk medituje už jen tím, že dýchá. Že se nadechuje a vydechuje. To je posvátnost sama. V nádechu a výdechu se skrývá cosi zcela běžného, ale zároveň mimořádného. A vědomé dýchání, otevřenost přítomnosti, to uskutečňuje opravdovou modlitbu. Takovou, která nemá slova, ale v dechu poznává Logos, tj. Slovo s velkým "S".

Juraj Jordán Dovala mi kdysi řekl, že nádechem a výdechem oslavuje člověk Boha. Tím, že dýcháme, nejenom jsme, ale také děkujeme (za to, že jsme). Děkujeme obecně, za všechno, ale také za to, že vůbec jsme. S Johnem Butlerem můžeme dodat, že už jen tím, že stojíme nohama na zemi, kterou pociťujeme, můžeme meditovat kdykoli a kdekoli. Toto rčení je určitou metaforou pro jinou Butlerovu myšlenku, která by šla vyjádřit a interpretovat asi takto: Člověk nepotřebuje žádný záhadný duchovní jazyk, ani romantické světlo svíček a speciální oblečení, aby mohl meditovat a modlit se. Stejně tak nepotřebuje jít ani nikam do Indie, aby tam hledal nějakého duchovního guru v jeskyních. K Butlerovi můžeme doplnit, že i kdybychom se vznášeli ve stavu bez tíže a neměli nohy na zemi, stále můžeme meditovat kdykoli a kdekoli. Zem je pouze metaforou pro bytí v přítomnosti. Už jen naše vlastní tělesnost je dostačující pro vědomé oslavení Boha nádechem a výdechem, tím malým zázrakem života. Dovala by jistě doplnil, že všechno to, co lidé dnes hledají v dálněvýchodních náboženstvích a exotických zemích, to se dávno nachází přímo před nimi v jádru křesťanství. Meditace, bdělá přítomnost, hluboká spiritualita - to všechno v křesťanství je. Jen jsme na to nějak zapomněli.

Už máme všechno, co potřebujeme. Jsme živoucí duší a svojí tělesností. Nestyďme se za to. Žádný guru nám neporadí. Chce to vzít vážně jakýkoli okamžik, ve kterém se nacházíme - žádný jiný k dispozici nemáme. Do meditace a modlitby nejlépe vkročíme skrze starobylý portál vědomé přítomnosti, skrze bdělost, která neznamená opak spánku, ale otevřenost a měkkost srdce. Pouze srdce, které není zatvrzelé a tvrdé, může být tím správným orgánem pro vidění skutečnosti. Tento duchovní zrak však neznamená popření vidění okem. V tom, co vidíme ve světě, najednou, skrze bdělost měkkého srdce, zazáří Bůh. Čím více se naše srdce otevře, tím více z Boha uvidíme.

Takovou bdělostí měkkého srdce se lze kromě vidění i dotýkat. Dotek srdcem, které oslavuje Boha, je léčbou na zranění tohoto světa a lidí v něm. V tom také poznáváme, jaký Bůh skutečně je. Bůh je přítomná něha. Jako když maminka hladí své dítě po vlasech anebo mu ošetřuje rozbité koleno. Bůh k nám přichází jako přítomná něha, v otevírání srdce, která se, jako původně tvrdé železo, roztavuje v kovářské výhni. Nádechem a výdechem je do ohně přiváděn vzduch, Duch, který oživuje a něhou zpřítomňuje nevyslovitelnost toho, před čím umlká celé stvoření. Přítomná něha je prostota péče Boha, který jako maminka, miluje bezpodmínečnou a absolutní láskou. Kdo své srdce oddá nestvořenému ohni a dýchání, zakusí, že Bůh chce, abychom i my byli přítomnou něhou, abychom byli zbožštěni.