Poznat temnotu

Poutník držel malou svíčku.
"Víte, to je svíčka - jediný zdroj světla v této místnosti."
Opravdu, nikde nic jiného nebylo, jen tma a malá svíčka.
"Teď svíčku sfouknu".
Zůstala jen tma a ticho. Pustá a tichá velikost čehosi nevyslovitelného.
"A teď vidíte, že nic nevidíte, je tu tma."
Neprostupná tma jako by se chtěla dotknout všeho.
"Kdo nepoznal tmu, nemůže dostatečně ocenit světlo", řekl poutník a z nenadání zapálil svíčku. Plamen se vzepjal a ozářil jeho tvář.
"Těžkosti našich životů jsou spjaté se sestupem dolů, dolů do temnot. Je to cesta kříže, přijetí těžkostí a odevzdání tomu nezměrnému a všeobjímajícímu nic."
Plamen se zvětšoval a s ním zesílil i poutníkův hlas.
"U tmy to ale nemůže zůstat. Ta opuštěnost, jakou v temnotě zažíváme, je vlastně zjitřením smyslu pro poznání Tajemství. Poznat temnotu znamená mnohem víc, než jen poznat temnotu. Poznat temnotu znamená opravdově se otevřít vzkříšení a velebit světlo."