Osobní vzkříšení

Dnes ráno mi bylo dosti špatně. Prožil jsem tělesná muka, jejichž příčinu neznám. Málem jsem omdlel a byl jsem rád, že jsem se zhroutil na postel. A zrovna v tento den, který je nejdůležitější. Slavení Velikonoc, tedy oné Velké noci - ze soboty na neděli - kdy přichází světlo Kristovo, se odehrává mystérium vzkříšení. Neděle, která po Bílé sobotě přichází, je pro mě již vždy Nedělí vzkříšení. Stala se pro mne upokojením po těžkých nocích. A zrovna v toto nedělní ráno mi bylo tak zle, že jsem nemohl jít na mši svatou.
Modlitba není vázána na naše úspěchy a ani na náš tělesný stav, ona protíná tělo a pozvedá zbědovanou hmotu k výšinám. Neodstraňuje ji, nesnaží se ji popřít anebo opustit. A o to přesně v křesťanství jde. Není to cesta k osvobození se ze zajetí těla, ale je to cesta zduchovnění těla. Ostatně - na Ježíši vzkříšeném nejlépe vidíme ono tajemné "oslavené tělo". Je to přeci tělo!
Díky Bohu jsem po nějaké době byl schopen vstát (ač se to zdálo spíše nemožné) a vypravil jsem se k eucharistickému slavení na pouť. Šel jsem osaměle, bahnem, po asfaltu, trávě... Šel jsem vinicí. Nebe bylo jaksi dole, slunce nesvítilo. Jen pár kapek deště. Ticho. Bože, to ticho! Děsivé, ale nádherné. Při pohledu do vinice přemítání o Ježíši, který sám o sobě říká, že je Vinný kmen. Metafora? Teorie? Ne, život sám. V kostelíčku zima a chlad. Většina lidí je oproti mně starší o několik generací.
Žádná sláva, nic velkolepého. Žádné ovace. Nic se nezměnilo. Anebo přeci ano? Eucharistie - střed všeho dění - je pro mě vrcholem, ale i hloubkou liturgie. V ní jsou dějiny lásky. V ní jsou mé zraněné a ušpiněné dějiny přijaty. Čím jsem si to zasloužil, že já - ubohý člověk - tady vůbec jsem? Nelze k tomu nic říci. K tomu, který proměňuje vše, k tomu lze jen vyjít. V tobě, Bože, je i mé osobní vzkříšení.
Pro většinu obyvatel ČR je asi důležitým bodem v roce 1. leden a pak možná ještě Vánoce. Pro mě je to Neděle vzkříšení. Je to nový začátek.
Vše je odpuštěno. Pusťme z rukou a ze srdcí nenávist, zlobu a nevyčítejme si navzájem to, že jsme lidé. Radujme se, neboť láska porazila smrt svojí odevzdaností a mírností. Tichost zvítězila nenásilně nad řinčením a rachotem velkých slov a gest. Světlo Nestvořené rozťalo temnotu. Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk, byl vzkříšen.