Něžné probuzení
18.02.2023
Znáte ten pocit, když se něžně probouzíte? Určitě ano. Určitě to známe všichni, i když tento stav nepojmenováváme.
Po temné noci, zabalené do vánku zimy, přichází jemně prosvitující paprsek světla. Proniká oblak nepoznatelnosti, aby se svým něžným hrotem dotkl našeho těla. Tak jedná Nevystižitelné Tajemství, Bůh. Člověka únavou propadlého do spánku temné noci, nechává probudit něhou, svým nestvořeným světlem.
Toto dění má povahu sladkosti, je jako med. Mění se v krystalicky čisté vidění, když se světlo dotkne oka. Tehdy do duchovního zraku, do vidění srdce, vstoupí nekonečná radost - nepostihnutelná hloubka a šíře zvláštního "prostoru", ve kterém všechno, co běžně vidíme, září posvátným světlem.
Ze všeho k nám prosvítá Tajemství. Ve všem spatřujeme něžné probuzení opravdovosti, vidíme tryskající pramen bytí. Jsoucna nejsou jen věci vedle věcí, ale proudění vztahů. I to, co bylo dříve viděno jako nejmenší, je najednou spatřeno ve své důležitosti. I to nejmenší souvisí s tím nejvyšším. Na dně toho nejmenšího se ukrývá poklad nezměrného bohatství - záře Boha. Toto platí nejen pro to, co díky něžnému probuzení vidíme okolo sebe, ale zejména to platí pro to, co vidíme v člověku. To nejmenší v nás je zpravidla branou k tomu nejvyššímu. Přes sestoupení do hlubiny nicotného, se vstupuje do nebeské radosti.
A všechno to začíná něžně, probuzením, ve kterém není člověk do ničeho nucen. Jen světlo přichází - aby pohladilo, aby zavlažilo člověka, aby probudilo k radosti.
