Něžné milosrdenství

Představa Božího milosrdenství může být berďájovsky nahlédnuta tak, že když já, jako hříšník, umím odpustit druhému člověku, tak v jaké nevymezitelné míře toho je schopen Bůh?
Chci-li se k Bohu přibližovat, pak musím pochopit, že tou cestou je právě milosrdenství. Ono je víc než oběť. Ono je víc než právo. Být milosrdný neznamená jen pláč nad utrpením druhých, nejde o emocionalitu a ani sentiment. Milosrdenství je nakonec cestou celého člověka. A je také cestou k sobě. Být milosrdný, to znamená také - být milosrdný sám k sobě. Mít soucit se sebou samým, to jest pociťovat se, být vcítěn ve svém srdci.
Něžné milosrdenství vyrůstá z vlastního přijímání, z milosti vůči vlastním nedostatkům, chybám, prohřeškům a nakonec i hříchům. Vždyť - toužíme-li po Božím odpuštění, musíme odpustit sobě.
Něžné milosrdenství vyrůstá ze vcítění do toho, co je, řečeno s A. Grunem, ubohé, zatracované, nepřijaté, osiřelé, zbičované, trýzněné... A takové je hluboko uvnitř naše srdce.
Stále čekáme na nějaký Boží zázrak, ale nevidíme, že tím velkolepým zázrakem jsme my samotní. Člověk jako obraz Boží. Jaký to zázrak?! Obraz zjizvený a odmítnutý. Soucit si zaslouží každý člověk, každý člověk si zaslouží milosrdenství. Začni se sebou. Ne nadarmo je otřepaná i vzletná fráze starých filosofů "poznej sám sebe". Nejde však jen o rozumové poznání. Nejde o chladnou analýzu, ale jde o to, že jak se poznáváme, musíme se také přijmout. "Příjmi sám sebe" a odpusť si.
Kolik lidí v dnešním světě žije nešťastné životy? Mnohdy ani nevědí proč. Proč. Proč. To nevědí, ale vědí, jak by to udělali lépe a tak chtějí žít životy za ty druhé. Naivně se domnívají, že ovládnutím druhého zachrání sebe sama. Omyl.
Nešťastné srdce musí být přijato. Jako Boží obraz musí být přijato samo sebou, musí se vcítit samo do sebe. Sestoupit z tvrdého světa dolů, do hlubiny. Není od věci, že lidová moudrost říká "sáhl si na dno". A ne, nemusí to hned znamenat populární odraz od toho dna. Vždyť na dně jsou poklady a ta největší tajemství. Sestup do hlubiny, poznej sám sebe, příjmi sám sebe.
Měj něžné milosrdenství jako dění. To je ten poklad. Když jej nalezneš a dáš mu zrodit se ve tvém srdci, bude jako nejkrásnější perla. Pak můžeš skutečně otevřít srdce a v Bohu posvěcovat všechno stvoření.