Něžná syntéza
21.01.2023
V dnešní době, a snad více než kdy před tím, ztrácíme člověka, tj. sebe sama. Jak je to možné? No, máme sice úžasné technické a technologické možnosti, celý svět je možné si zobrazit na monitoru počítače (a pomalu i něco z velkolepého vesmíru), ale pohlédnout do nitra člověka - to se zdá stále těžší a těžší...
Mnozí lidé se vysmívají "užitečnosti" oborů jako je např. filosofie a raději velebí ekonomii a něco tzv. "praktického". A ano, je pravdou, že často velké otázky ve světě nakonec rozhoduje ekonom, který udá směr. Ale ani ekonomové se mezi sebou neshodnou. A co teprve, když takový ekonom potřebuje řešit to, jak vlastně žije? Můžete namítnout, že to řešit nepotřebuje, že to je zbytečné - ptát se po tzv. velkých otázkách života (tj. kdo jsme, kam jdeme atd.). Ale už tím, jak ten který ekonom (resp. člověk) žije, už tím na tyto velké otázky života odpovídá - a ano, odpovídá na něm svým žitím, svým životem.
Jak se má člověk ve svém životě zorientovat? Komu a čemu má naslouchat? Vždyť každý říká něco jiného! Člověk něco čerpá z tradice, do které je ponořen, a třeba si to ani neuvědomuje. K něčemu se člověk přiklání vyloženě emocionálně. K něčemu zase rozumem. Něco je člověku jasné a ani neví, proč?! Rozhoduje se podle nikoli sentimentálního citu, ale podle jakési záhadné intuice. Do každého rozhodnutí pak vstupují vlivy náboženství a víry, nebo třeba nevíry a pochyb, stejně jako do každého rozhodnutí vstupuje zkušenost a vzdělání. Dá člověk více na vědu? Však podobně jako s těmi ekonomy, ani vědci v jednom vědeckém oboru se nemohou shodnout, natož napříč "vědou". V oblasti zmíněného náboženství je člověk stejně zmatený, např. samo křesťanství je rozdrobeno do tolika konfesí a denominací, které si mnohdy navzájem protiřečí, že člověku z toho jde hlava kolem a srdce pláče.
Vše směřuje do větší a větší specializovanosti, rozrůzněnosti a mnohosti, často si odporující. Současný člověk je z toho zasažen a připadá si jako virem napadený počítač, kdy se na něm nekontrolovatelně spouští neznámé programy a procesy, často i neviditelné, které běží tzv. "na pozadí", přitom ovlivňují chod celého počítače a i jeho směřování. Člověk je ztracen.
Jak z toho ven? Nemám přesný recept, ale v poslední době rád píšu o něze. Domnívám se, že to je cesta pro zmatený a zraněný svět. Tento svět je plný poraněných lidí, často k nim patříme i my. Něha poskytuje možnost zvláštního metodického přístupu - bere v úvahu individualitu, osobnost konkrétního člověka - jeho osobu v nezaměnitelnosti. Abychom dokázali něco rozhodnout, měli bychom být schopni směřovat nikoli k prohlubující specializaci, ale k syntéze, k plnosti člověka. Co nám pomohou lepší stroje, když jsme my samotní zmatení? Výsledkem něžné syntézy má být člověk jako takový - plný, naplněný, svobodný, nadaný klasickými ctnostmi, tj. tím, co dnešnímu světu, jak pozorujeme často třeba v politice, tolik chybí. A takový člověk je otevřen Bohu.
