Nebeské království je pobuřující realita

Proč většinu obyvatel ČR tolik provokuje církev?
Protože v ní na první pohled vidí rozpor. Její představitelé kážou vodu a pijí víno. Není proto nutné se divit těm, kteří se od církve odvracejí s nechutí.
Chcete-li někoho přesvědčit o důležitosti toho, co děláte, není lepší cesty, než vlastního příkladu. Chtějí-li rodiče, aby jejich děti četly knihy, ale není u nich doma běžné, že by dítě vidělo maminku a tatínka s radostí začteného do nějaké knihy, pak se nemohou divit... Jak se říká: příklady táhnou.
Pro dnešního člověka je už těžko srozumitelné to, co církev učí. A to nejen tím, jak to církev učí. Doba antické filosofie, středověké scholastiky, ale i novověku je nám zkrátka již příliš vzdálená.
Zůstává však cosi pobuřujícího - boholidství. Ježíš Kristus dost mluvil o odpuštění. A tak kdokoli vstupuje na cestu bohohledačství, musí nakonec vcházet do toho, co je boholidské - a to je právě odpuštění. Nesrozumitelnost církve a její neschopnost komunikovat dovnitř i ven - to vše může být překonáno pouze podstatou absolutního odpuštění, o které Ježíšovi jde. To je nakonec pobuřující i pro spoustu církevních papalášů, protože jim Ježíš bere vítr z plachet. I oni musejí sestoupit do hlubiny. I oni si musejí nechat umýt nohy.
Vtip je v tom, že odpuštění je tady i pro ty nejhorší, pro totální hříšníky. Nebeské království je pobuřující realita, v něm se totiž první stávají posledními a služebníky se stávají ti na vrcholu.
Pokud lidé dnešní doby nepochopí církev se všemi jejími předpisy, právem, strukturou, obřady a důstojností, nebude to proto, že by nechtěli. Bude to pro to, že v ní nevidí skutečné odpuštění. Takové, které ukazuje Ježíš z Nazareta.
Všichni potřebujeme odpuštění - potřebujeme odpustit druhým, svým osobním dějinám, svým vztahům, svým slovům a myšlenkám, všemu, co jsme pokazili... a nakonec potřebuje každý z nás také odpustit sám sobě.
Církev se musí stát opravdovým boholidským organismem - odpuštěním samotným. Bude-li to na ní vidět a z ní cítit, pak se jí nebude nikdo bát.