Navštivte strážnickou synagogu! (Dingir)
Jan Sušer pro Náboženský infoservis religionistického časopisu Dingir napsal recenzi na moji knížku Historie a duchovnost synagogy ve Strážnici.
Malé moravskoslovácké městečko Strážnice bývá oblíbenou turistickou destinací z mnoha důvodů, z nichž mezi nejznámější patří proslulý každoroční folklórní festival. Kromě něj láká ovšem i bohatá historie a malebná městská památková zóna. Málokdo ovšem už ví, že se v minulosti město mohlo pochlubit též židovskou čtvrtí, kde působil i slavný rabín Moše Schreiber, známější jako Chatam Sofer.
V loňském roce o této fascinující kapitole strážnických dějin vydal místní nadšený průvodce, student filosofie a teologie a duchovní CČSH Filip G. Martinek, útlou kapesní publikaci, která může být vhodným prvním pomocníkem při objevování památek, které s ní souvisejí. Publikace Historie a duchovnost synagogy ve Strážnici vyšla vlastní péčí autora v edici Preface pod patronací Institutu Plzeňské diecéze CČSH.
Celkem osmdesátistránková knížečka provází čtenáře nejen uličkami židovského města strážnického, ale též povšechnou historií městečka, které bylo také významným centrem husitského reformního hnutí. Zde autor připomíná třeba významné osobnosti Martínka Húsku Loquise či hejtmana Bedřicha ze Strážnice.
Centrem našeho zájmu je ovšem sama synagoga, místo shromažďování a setkávání. První zmínky o židovském obyvatelstvu máme doloženy v polovině 15. století (srov. s. 20 zmiňované publikace). Židé tu zastávali mnoho tradičních zaměstnání a řemesel, měli ovšem povoleno i vinařství. Strážnická synagoga je až klasicistního původu a byla zbudována roku 1804 (s. 37) a posléze několikrát přestavěna a upravována. Unikátní je její umístění v prostoru hřbitova, s nímž se na Moravě setkáme pouze zde. Druhá synagoga tohoto typu je pak na pražském Starém Městě (s. 43). V blízkosti synagogy, v domě historika J. Pajera, se také dochovala tradiční rituální lázeň mikve. Zájemce nalezne v publikaci Filipa Martinka také její nákres s vysvětlujícím výkladem (s. 48) i popis řady symbolů židovské víry.
Počet Židů ve Strážnici ale setrvale klesal a definitivní konec místní obce přišel s druhou světovou válkou. Proto dnes synagoga již neslouží původnímu účelu, ale je kulturním centrem, prostorem k pořádání koncertů a dalších společenských akcí.
Jak jsme již poznamenali, kniha Filipa Martinka Historie a duchovnost synagogy ve Strážnici může být při návštěvě v této oblasti užitečným prvotním průvodcem po původně židovské části města. Zájemci si ji mohou objednat u samotného autora prostřednictvím formuláře na jeho webových stránkách. Její předností je i velice pěkná grafická úprava, sazba a bohatý ilustrační materiál, pod nimiž je podepsán Jiří Miškeřík, který zde odvedl vynikající práci. Určitou slabinou je ovšem v tiráži chybějící jméno redaktora (a tudíž s největší pravděpodobností i samotné redakční práce), kvůli čemuž se nepodařilo vychytat některé jazykové drobnosti (nesprávné použití přechodníků, redundantní výrazy apod.). Jinak jistě zajímavý a poučený výklad pak rovněž trpí poněkud nevyzrálým, klopotným slohem, užívajícím často výplňková slova a ne zcela šťastné, ba ani zcela průhledné, obraty ("stoupající husitské hnutí", s. 15; "vojenský akt soupeření", s. 22; "velká propast smrákání", s. 25; "opařil nás v nahotu znovuobjevení", s. 61 atp.). Chaos v užití kurzívy v poznámkovém aparátu také poněkud znesnadňuje odlišení bibliografického odkazu od komentujícího autorského textu.
To vše jsou ale technické věci, kterými se čtenář nemusí při svém průzkumu strážnických zákoutí nechat vyrušovat. Zároveň lze doufat, že v případě zájmu (projeveného přes kontaktní údaje na zmíněném webu) by byl autor návštěvníky ochoten zkušeně těmito místy provést osobně, a podat tak potřebný výklad i zodpovědět otázky, na něž v samotném textu nebyla kapacita. Prázdninový čas k takové cestě přímo vybízí.