K životu je nutná modlitba

Kolik už jsem viděl různých ezo maniaků a guru, kartářek, koučů a šarlatánů, kteří nabízejí, že vám právě oni změní život. Že vám otevřou čakry, energie a poznání duchovního světa. Někteří z nich rozdávají příručky a zaručené recepty. Občas tento způsob myšlení proniká i do církve. Krystaly, zvláštní duchařina a magická moc nad vším možným.
Lidé si pletou Boha s něčím, co lze ošálit a manipulovat. Ale uvažte. Kdybychom mohli Boha jakkoli manipulovat, byl by to pořád Bůh?
Šokovalo mě, když jsem kdysi zjistil, že jeden církevní hodnostář nabízí své duchovní služby za úplatu.
Křesťanství, ze kterého se stala pouťová atrakce. Křesťanství, ve kterém nejde o autentický vztah, ale o přesvědčení, že milost si lze koupit. Opravdu se nedivím, že jsme pro většinu lidí nedůvěryhodní.
Moc se od těch ezo šílenců mnohdy nelišíme. Prázdná gesta. Formalismus. Zvykovost a krásná kultura. Jen mrtvá litera. Duch nikde. A co hůř. Biskupové a kněží - my samotní nevcházíme a ostatním bráníme vejít do království nebeského. Jsme pokrytci.
Jak říká blahoslavený Serafim Rose, tak hlavní není o duchovním životě přemýšlet, ale hlavní je duchovním životem žít! A jak se to dělá? Přijde mi, že to nikde není slyšet. V kostele to často nezazní. Hlavně, že se daří odsuzovat a vylučovat. To jde. Žiješ špatně, tak táhni! Jsi rozvedená? Tak ať už jsi pryč...
Zatímco lidé duchovně umírají žízní po Bohu, mnohdy ani kněží nevědí, že k životu je nutná modlitba. A jasně. Kněží znají stovky modliteb. Ale myslím to trochu jinak. Modlitba je totiž mnohem víc, než jen naučený a přečtený text. Ten k ní může vést. Ale pohodlí a technicismus modlitbu vyhnal z lidského života.
Skutečná modlitba je daleko větší a širší, než si dovedeme představit. Kdyby všichni lidé věděli, jaký poklad se v ní ukrývá, utíkali by ve svém nitru k modlitbě neustále.
Pravá modlitba je hlubinná, vyvěrá z Pramene, který samotné bytí z nebytí přivedl. Modlitba tryská z Trojjediného Tajemství. Jde za slova i za pojmy. Dokonce i za rozum vchází. Modlitba nepotřebuje logiku. Modlitba je super-logická, neboť v sobě zahrnuje vše, čím je člověk obdařen, jako je rozum a vůle, mysl, srdce, smysly a všechno ostatní a ještě mnohem více. Modlitba překračuje lidství a sjednocuje člověka s veškerenstvem, s kosmem. Pravá modlitba je kosmická.
Sv. Paisij Svatohorec říká, že stejně tak, jako člověku přináší užitek kožní dýchání, tak podobně je to s tajemnou modlitbou ztišení.
Základem je ztišit se. To neznamená jen a nutně být v tichu, i když ticho napomáhá. Ale nakolik vím, tak v tichosti můžeme být i uprostřed rušného náměstí. Ztišit se totiž znamená - vstoupit do komůrky svého srdce - do Boží přítomnosti. A tam, v mlčení, pokoji a sebevydanosti, se počíná člověk skutečně modlit. A když se skutečně modlí, tak se celý život stává modlitbou. Každý okamžik je přítomné nyní. Není úzkosti a strachu, je pouze pokojné nyní, které neočekává, ale přijímá. Nakonec přijímá i bolest a slzy. Neboť, kdo přebývá v Bohu, ten má věčnou radost z ticha. Umlká a děkuje.
Myslím, že tudy vede cesta k těm, kteří jsou vyloučení. Pokud bychom se dokázali skutečně modlit tichem, pak nemůžeme nikoho vylučovat. Naopak - v tiché modlitbě musím druhého obejmout a pozvat dál.