Jako sluníčko

Jana, se kterou nás pojí přátelství, mi k jedné fotce, kterou jsem zveřejnil, napsala, že na ní vypadám jako sluníčko. Taková věc mi rozjasnila již končící den. 

Jako sluníčko. Co to vlastně znamená?! 

Je to právě slunce, které hřeje, když stojíme na hoře Vladař, kde se setkávají dva plzeňští biskupové a kde také vznikla tato fotografie. Občas se ozve nějaký šum větru, ale spíše je slyšet jen jemné pohyby trávy a to hlavní, co se zde odehrává, to je pohyb duše v každém člověku. Dochází zde ke smíření těch, kteří se smířit nemohli, neboť byli nesmiřitelní. To smíření se uskutečňuje v nás. 

A právě smíření je sluníčkem pro nás všechny. Smíření je sluníčkem pro nás, kteří potřebujeme uzdravující doteky nejen dostávat, ale také rozdávat. Smíření má být tím, co přinášíme, jako jemnou melodii paprsků, které prosvítají mezi stromy. Skutečné smíření vypadá jako sluníčko. A není to alegorie, ale je to realita. Neboť smíření rozpaluje srdce člověka a spaluje závist, zášť, zákeřnost a vše špatné smývá blahým proudem světelné krásy.