Jako ptáček

Bože, jak nádherné je tvé stvoření. Žasnou nad ním lidé všech věků. I příroda opěvuje krásu tvého díla. Stvoření velebí samo sebe, nikoli sebestředně, ale krása díla ukazuje k původci, prameni všeho posvěcení a jasu. Když člověk užasle kontempluje zářivý květ a zpěv ptáků, i jejich hnízda, přichází na mysl a do srdce pokoj, jak je vše ponecháno v harmonii. To jen lidé to kazí, znesnadňují a špiní.
Není potřeba moc přemýšlet. Nad veškeré rozumy je něžné mlčení. Slyšet a vidět. Vzdát se snahy vítězit. To je cesta aktivní pasivity. Být položen do Božích dlaní. Jen být. Jen si dovolit nehodnotit. Jen děkovat. Jako ptáček, který má všechno, co potřebuje. Vyzpívat píseň lásky v každém pohybu těla, v každém okamžiku, v každém setkání, v každém záchvěvu srdce.
(na fotografii je hnízdo, které si ptáčci postavili pod poštovní schránkou)