Jak pro blbečky

Když jsem byl naposled na brněnském biskupství za svým biskupem, mluvili jsme o hodně věcech. Mimo jiné došla řeč na nějaké "návody" k modlitbě. Jasně, existuje toho mraky: breviář, žaltář, Halíkovy "Večerní modlitby", sám biskup Juraj nedávno vydal sbírku modliteb "Kristus v srdci mém" a najdeme mnoho dalších.
Já jsem říkal, že sám mám rád, když je návod k modlitbě jednoduchý. Že to prostě musí být jak pro blbečky. Sám se za takového blbečka považuju. Navíc to v mém životě je poměrně vtipně propojené s láskou k moudrosti. Knězem jsem vůbec nezamýšlel být. Z umění jsem šel studovat filosofii a nakonec jsem našel Boha anebo jsem spíše zakusil, že mě už dávno hledal On.
Nejsem dobrý teolog a ani biblista. Sice rozumím scholastické filosofii, Aristoteles a Platón, barokní jezuité a tak bych mohl pokračovat... Ale co ta modlitba?!
Rozum je nakonec jen taková zatnutá pěstička, která se snaží nabrat písek. Vypadá to, že se to podaří, ale když už člověk pozvedne vítězoslavně k oblakům tu sevřenou dlaň, písek se vydrolí a dlaň postupně opouští. Sice můžeme snad i spočítat zrnka písku, ale nelze je uchopit všechna. Na rozum není dobré rezignovat, to jo, ale taky není dobré ho přeceňovat. Boží Tajemství je natolik blízké, až nám uniká a zdá se vzdálené.
Proto si moc přeju nějaký návod k modlitbě pro blbečky - pro mě. V modlitbě totiž nelze jinak. Žádná vznešená slova a teorie nám nepomohou. Boha nelze oklamat a ani si jej nelze naklonit tím, že bychom ze sebe udělali učeného brouka Pytlíka. V modlitbě musí padnout všechny hranice. Vždyť je to někdy až směšné, jak si je jako lidé vytyčujeme. Mnohdy jsou to jen kolíky v zemi, které se snaží ukázat, že někam už nemůžu. A přitom je celá země pouze Boha, ne moje anebo vaše. A podobně je to v hranicích ducha.
Modlit se jako blbeček není nic negativního anebo sprostého. Je to totiž dětská nevázanost a současně dětská naivita.
Ióannés Klimakos o tom dost dobře píše, když zdůrazňuje, že v modlitbě není potřeba užívat nějakých úžasných slov, ani jich není potřeba mnoho. Doslovně mluví o "dětském broukání". To je cesta k Bohu.