Homo viator

Člověk je homo viator, poutník k věčnosti. Putuje dějinami, ve kterých je vychováván jako žáček ve škole. Je otázkou, zda je člověk žáčkem pozorným a bystrým anebo žáčkem prdícím na výuku a svého učitele. Také záleží, jestli druhým žáčkům pomáhá anebo je šikanuje. I když by však člověk byl úplně nejlepším žáčkem a premiantem své třídy, nesmí zapomenout, že svět není jen ona škola, ve které sedí. I mimo školu se nachází svět. A někdy se ty nejkrásnější a nejdůležitější věci žáček naučí za školou. Takový je metafyzický průvan. To je ono záškoláctví, ve kterém stále člověk stojí v dějinách, ale prosvítá k němu věčnost, zjevuje se mu jako láska, kterou nemůže držet ve svých rukou a uzurpovat si ji pro sebe. Musí se o ni podělit, jinak ji popírá. Najednou musí tu kosmickou lásku, to své putování k věčnosti, dát a ukázat ostatním. Poutník k věčnosti totiž ví, že do věčnosti vede jen cesta lásky, která je realizována jedinečně.