Facka místo pohlazení

13.12.2022

Ve vlaku dal tatínek facku svému dítěti, malé holčičce. Nepostřehl jsem, že by zlobila, netuším, čím si ji vysloužila. Pocítil jsem smutek, trhlo to mnou jako kdybych tu facku dostal já. V očích holčičky se rozlilo zoufalství ("já už budu hodná").

Nevím, nejsem expert na výchovu, ale napadlo mě, že v životě se snadno fackujeme. A přesto víme, že bychom raději pohlazení. A ono to nějak nejde. "Boom", facka místo pohlazení, zlost místo úsměvu. A přitom stačí tak málo.

Je mi líto dětí, které ve svém životě nezakusí lásku maminky a tatínka. Je mi líto tatínka, který raději lupne svému dítěti facku, než aby zvážil pohlazení.

Co to bude za svět, ve kterém se budou problémy řešit fackou? Nedivím se, že takový svět pak vytvoří politické kreatury a že takový svět nezná něhu.

"Mám tě ráda" , říká ta holčička mamince a asi i tomu tatínkovi.

Děkuji té malé holčičce za to, že přestože je to ona, kdo dostala facku a opovrhovani, má své rodiče ráda. Děkuji jí, že má světlo pro nás.

Kéž se facky promění v pohlazení.