Daleko?

10.11.2022

Co to znamená - být daleko? Když někdo z našich blízkých odchází daleko, zpravidla si představíme, že odchází někam, kde se pro nás stane nedostižným. Daleko tak nejčastěji odcházejí lidé žít na "druhý konec světa", ale také daleko odcházejí lidé, kteří zesnuli. Zdá se nám, že už jsou tam, kde se s nimi nemůžeme jen tak lehce setkat. Buď nás a je odděluje oceán vody anebo oceán smrti. Být daleko pro nás znamená být pryč.

No jo, ale vidíme to vlastně správně? Nemá ta otázka být položená spíše tak, že bychom se měli zeptat: být daleko od čeho? Když někdo odchází žít "daleko" do USA, tak je to jistě daleko od ČR, ale současně je to blízko pro obyvatele některého z amerických států. To jo triviální, že jo? Ale tenhle příklad nám už napovídá, že spíše nežli o nějaké vzdálenosti, tak je to o člověku, je to o nás. To my jsme ti, kdo určuje, jak bude co daleko. A nemyslím teď právě jen kilometry. Nakonec totiž zjistíme, že být daleko je výrazem a současně otázkou pro naše srdce. I ten, kdo odešel do USA, nám může zůstat zcela blízko, nehledě na to, že my zůstáváme v ČR. Zůstane nám blízký, protože bude blízko našemu srdci.

Existuje pak další úroveň bytí daleko - úroveň mě a mého srdce. Je pro mě mé vlastní srdce daleko anebo blízko? A je-li daleko, neměl bych se vydat na tu důležitou pouť, abych do něj doputoval? Přijdu-li do svého srdce, bude mi pak blízko snad všechno dobré, neboť své srdce si nosím s sebou, kamkoli jdu, nehledě na vzdálenosti. A ten, kdo našel cestu do svého srdce, ten vidí dobrotu a lásku i tam, kde na první pohled není.

Nakonec je zde i třetí úroveň. Po vzdálenosti ke druhému a k vlastnímu srdci přichází otázka - jak daleko jsem Bohu? Odpověď na ni je překvapivě velmi jednoduchá. Zatímco Bůh nám není nijak daleko, ale je nám blíže, než jsme my samy sobě, tak my můžeme být Bohu velmi vzdáleni. Bohu se totiž přibližujeme právě tehdy, pokud jsou nám i druzí blízko, nehledě na fyzickou blízkost či vzdálenost (ke druhému mohu cítit zášť i přesto, že sedí vedle mě, o ničem to nevypovídá). Bohu se přibližujeme tehdy, když nacházíme cestu do svého srdce a dokážeme vidět sebe sama bez příkras. Bohu nemůžeme být daleko, když se otevřeme a přijmeme, že je celou dobu s námi.

Je to asi takové, jako když zkusíme poděkovat vlastnímu oku, že díky němu vidíme. Vidíme díky němu celou tu dobu, ale moc si to neuvědomujeme a je to pro nás samozřejmost. A podobně je to s Bohem.