Být Bohu blízko

Na všech cestách, vždy a všude je možnost být Bohu blízko. On člověka nikdy neopustí, protože není despotický vládce, ale milosrdný Otec, který očekává návrat ztracených synů a dcer. Nedejme se mýlit tím, že je lepší chodit do kostela, než nechodit. Ten, kdo chodí do kostela a přitom zabil naděje svých blízkých, je pokrytec a potřebuje nejdříve nalézt kostel, svatý chrám, nejen ve svém vlastním srdci, ale v srdcích svých blízkých. A ano, jistě nás kostel může vnést přímo do největších mystérií, tam se zpravidla odehrávají, ale nemáme-li místo pro druhého člověka ve svém srdci mimo kostel v běžném životě, těžko se to změní tím, že se přesuneme do "svatého místa". Chodit na bohoslužbu je jistě k užitku ve smyslu výše řečeného, ale neuvidíme-li bohoslužbu v slzách a potu, radosti a úsměvech každého dne, nemůžeme pak ani zakusit nebeskou liturgii, nebe na zemi, království nebeské.