Bůh stojí nad veškerými našimi problémy

Dnes jsme byli na meditaci v památníku jen tři. Meditovali jsme 20 minut. Další čas jsme se bavili o tom, proč nás tam není víc. Popravdě nevím... Možná se toho lidé bojí a zdá se jim to nějaké ďábelské. Možná vádím já. Možná to lidem nepřijde zajímavé. Možná někdo prostě jen nemá čas. V zásadě je to ale jedno, nesejde na tom.
Spíše bych každému doporučoval, aby si pravdivě zodpověděl na otázku, proč chodí tam, kam chodí a proč dělá to, co dělá. Když toto učiníme všichni, zjistíme, že většinu dne promarníme blbostmi. Najít si čas na modlitbu, meditaci, kontemplaci, to se nám zdá jako luxus, který je stejně k ničemu.
A navíc to asi fakt není pro každého. Je spousta cest...
Večer jsem pak šel nachystat zítřejší liturgii do kaple. Seděl jsem tam sám v Boží přítomnosti a byl jsem šťastný. Po noční modlitbě jsem stále šťastný. Bůh je tak veliký, že nemá smysl mluvit o velikosti. Žádná církev jako instituce, žádný člověk, žádné právo, si nemůže Boha přivlastnit. Žádné žehnání zbraní ve jménu Boha neexistuje. Ale stejně tak neexistuje ani žádné zaklínání se Bohem v dnes diskutovaných otázkách genderu, a to z žádné strany.
Bůh stojí nad veškerými našimi problémy. Nemůžeme si jej přivlastnit jako posvěcujícího panáčka, kterého použijeme pro dosažení svých cílů. Bůh nestojí na žádné straně, kromě strany těch, kteří jsou bídní, chudí, utlačení, vyhnaní a nenávidění za svůj názor.
Bůh není Bohem války a nelze ospravedlnit nic, co vede k degradaci člověka.
Naše problémy jsou tak malicherné. A přitom neumíme pomocí chudákovi.
Proto to chce radost ze spolubytí s Bohem. On je totiž Bohem přijetí a nikoli zavržení.
A tak mám jen radost a těším se na dopolední eucharistické slavení.
Je to tak prosté, když víte, proč jste tam, kde jste.