Bůh neodpovídá na moje modlitby

K poutníkovi přistoupila žena a zeptala se ho:"Vy se modlíte, že jo?"
Poutník se usmál:"Jak jste to poznala?"
Žena řekla, že jí přijde "zbožně zamyšlený".
"No, to já se tak tvářím vždycky, když mě něco tlačí v botě a přemýšlím, jak bych to vyndal", odpověděl s ještě větším úsměvem poutník.
Žena nevěděla, co na to říct a tak jen řekla, že se bála, aby nerušila modlitbu, že má otázku právě ohledně modlitby. Poutník řekl, ať se zeptá.
"Já si myslím, že Bůh neodpovídá na moje modlitby... Už jsem mu tolikrát říkala, co bych chtěla... A pořád nic! Co dělám špatně?"
Poutník zatřepal lehce nohou a z boty vylétl kamínek, který ho tlačil, "Tož, to máte tak. Vy po Bohu něco chcete a on vám to nedává. A vy si myslíte, že Bůh vám neodpovídá. Vy chcete proměnit svět okolo sebe a vlastně chcete proměnit i Boha, aby se splnilo vaše přání. Zkuste ale popřemýšlet nad celou věcí tak, jestli náhodou není odpovědí Boha právě to ticho, to, že se nic neděje. Jestli to pro vás není lepší? Jste skutečně připravená na to, aby Bůh promluvil?"
Žena se zděsila a řekla:"Jak to jako myslíte?"
Poutník ukázal na její srdce:"No, chcete slyšet Boha anebo jen sama sebe? Co když je smyslem modlitby, aby proměnila hlavně vás, vaše srdce?"