Ať kveteme!

Při cestě vlakem vždy obdivuji slunce. Jak vychází anebo zapadá. Jak prosvěcuje vše a zároveň to vše halí do zlatého roucha. Stačí se jen rozhlédnout a spatříte neuvěřitelná umělecká díla. Skutečné umění, které vzniká a zaniká v proudění slunečních paprsků. Jeho krása spočívá v pevné dynamice, v tom, že zde není stálosti, ale je zde chvění. A v tom je pevnost. Za křehkostí odstínů světla se skrývá gradace tvrdosti kontur.

Kéž by stejně, jako krajina, byla ozářena i naše mysl. Možná k tomu stačí inspirovat se přírodou. Taková květina své plnosti dosahuje tehdy, když kvete a otáčí se ke slunci. Člověk své plnosti dosahuje tehdy, když se modlí a otáčí se k Bohu.

Tak ať kveteme!