pěnijú ty dně
pěnijú ty dně
kdesi na dně
co také
ostává pěna
ze šeckých
nabereš ju
do puténky
na daj si
podá ti ju
rukama od popela
otře líca
a tiše pootočí
světem dechu
miluje ťa
pěnijú ty dně
kdesi na dně
co také
ostává pěna
ze šeckých
nabereš ju
do puténky
na daj si
podá ti ju
rukama od popela
otře líca
a tiše pootočí
světem dechu
miluje ťa
ani moc ani zbraně jen síla umění a vědy přetrvá věky
napsal Tycho Brahe ten alchymista
šak jaké umění enom jedno ze sta
a je umění aj to co máš k jídlu třebas trochu veky
ale co sú to ty věky
před podivnú věčnú
vteřinú nekonečnú
hlad zažene trochu veky
jaká je modlitba?
po obědě
snese sa
troška tej
rose
vůně
na Moravě
je to celé inak
modlíme sa
aj za kus žvanca?
malé Díky
je modlitba
tisíců slov
šak moravské
světélka
zabrnkajú vánoční
Díky
možeš vypit ticho?
na kolikrát?
ptal sem sa hvězd
aj tak nevím esi
možu nabrat do dlaní
jemnú naděju
v tebe
ve mňa
v nás
ticho
možeš vypit ticho?
sú aj nejsú
tužby blaha
a Slovácko sa nesúdí
zapálíš oheň?
šak to je také
jak chtět vymačkat
hvězdné nebe
do čaju
chutná příchod?
šmakuje všelijak
po cestě na ní
uvidíš požehnání
enom také lidské
sú aj nejsú
tvoje sny
zapálíš hoří
troška radosti ...
dálky mlúvijú
sú jak erteple
pod zemú
skované
neviditelné
a dyž máš
erteple
na taléřku
neviditelnosť
promlúví
neumřeš
neztratíš sa
ostaneš
nebo tak nejak
dálky mlúvijú
za dar dálky
kdesi ve věčnosti
děkuju
děkuju zaň
tam erteple
na taléřku
nebe je
nad vama
v noci
hvězdičky
ve dňe
mráčky
nebe je
pod vama
v kaluži
obrázek
ve dlani
kúsek citu
nebe je
ve vás
v luďoch
oči
v nich
otevře sa ráj
cestička
maličká
Maria?
sladká
a jaká?
pod
křížem
a nad?
náděj
snad
maličká
cestička
snáď
pohlaď
nás
odbijú půlnoc
na dvakrát
v Košicách
aj ve Strážnici
padne mlha
a kostelní
ticho
přikryje
střed světa
gde eště
pokoj ostal
přesně tam
odbijú půlnoc
na dvakrát
sladká je
láska
taká maluje
aj bez barev
rty na ticho
a ticho
polibek
sladko spí
oheň
nepálí
hladím ťa
prosím
o nebe
dyž ide
o šecko
na zemi
prosím
o nebe
dyž chcú
o šecko
na zemi
hrát
o tebe
dyž aj
o život
na smrti
neprosím
o nebe
dyž vyleješ
ó rosu
na zemi
na stražnickú mlhu
kdo vzpomíná
to sa míňá
tá noc
překlopená
v ráno
tož taká
mlha
zahraje zitra
mlha
a dočkáš sa
naděje
čeká
ide
usíná
v pokoji
mlha
sa budí
nezapomeň
na stražnickú mlhu
a potom
bylo
ráno
na tej
vodě
sa zjevila
cesta
ze zlata
a potom
řekl Bůh
pojď!
a potom
bylo ticho
víc nechcu
aj Brno má svojého Augustína
nevím esi je svatý
dyž je to enom kostel
ale prý jo
okolo jezdijú šaliny
taky nevím esi svaté
dyž sú to enom šaliny
ale prý né
aj Brno má svoje svaté
nevím esi sú to ludé
dyž sú všude
ale asi jo
žila byla jedna kočička
svítila jí očička
tož byla to kočka fakt
měla noblesu aj takt
miloval jsi?
zeptala sa
úsměvem
pozlaceným
vteřinou
štěstí
enom
hleděla
a mlčela
byla ráda
byla šťastná
je?
je to dávno
a do noci
přišla zářivá
byla a nebyla
tady aj tam
Sofia
já vím
néni to dosť
učené
dyž moravské
kostelíčky
stydijú sa
za samotu
otevřítú
dokořán
voňavé
pozvání
je kadidlo
co dýchá
dým
a prosím
dojdi
Sofia
tož dušičky
modlitby sú
a já maličký
jednu nesu
zazpívajú
ptáčci
v nebi
aj na zemi
to sú
zpěvy
modlitby
strachy
aj přání
šecko je
v tem
dyž
milosť
zaprší
kde najdu nebe
ptám sa ptám
Pane Tebe
dyž nevím sám
Strážnica naša milá
Černá brána bílá
ide tichem lúky kraj
od platanky radosť hraj
a k dobru Bože požehnaj
bysme k Tvojej slávě vedli tento kraj
v áleji je mír
pokoj tam učuješ
v prázdnotě stromků
lístky platanů
snesú sa ti
až k srdcu
zafúkne a zazpívá
tón tajiny ticha
néni to klišé
dyž nahlédneš
Strážnica zazpívá
přijme ťa s krajinú
takové plochy hvězd
sú enom na Moravě
vidíš a pořád neco...
dědictví otců zachovaj nám Pane
ať nebeské království sa stane
ať láska je s nama znova a znova
ať srdce plesá a nejsú to enom slova
prach si
a v prach sa obrátíš
že si cosi?
před Bohem sa nezkrášlíš
chleba a víno nachystané
věčnosť na oltáři
co sa potom asi stane
pravda nás ozáří
do studnice přání
vhoď tužby kúsek
počúvaj srdcem na ní
vem bílý ubrúsek
ty strážnické brány
torza bašty oceány
plavijú sa dějinama
vidiš co je za nama
Strážnica
městečko
pověz mně cérečko
tak sa to zpívá
tak to aj bývá
dyž nebe strážnické
dotýká sa aleje zámecké
tam chodí cérečka
kde světlo městečka
směje sa a zpívá
o milém snívá
jak ide álejú
jak mraky zalejú
všecko krásné
a ona žasne
nad láskú svojú...
vykládaj
o cestách
zaprášených
fotku vyfotíš mobilem
na internetu si král
tož nebuď debilem
kéž bys to nehrál