Víš kudy jít?

Náš lidský život je plný neustále se opakujících otázek. Jedna z nich, které se nevyhneme, je otázka po směru životní pouti. Někdo se jí raději nezabývá, ale ať se pak nediví, že na své plavbě životem, se jeho loď jen točí na místě. Nemá žádný směr.
Víš kudy jít? Konkrétní odpovědi vám nikdy nedá opravdu moudrý člověk. Konkrétní odpověď vám dá obchodník s lidským štěstím a utrpením, terapeut, který z vás chce vymámit peníze. Ve skutečnosti totiž otázka po směru je současně otázkou po smyslu. Má můj život smysl? Má ještě smysl to, co dělám?
Přiznám se, že v poslední době si podobné otázky sám kladu. Občas mi z toho není moc dobře, ale pak si uvědomím, že ať už si vybereme jakýkoli směr, tak učiníme-li to v důvěře a bázni Boží, Bůh nás na naší cestě neopustí. Dokonce i na úplně zmrvených cestách, na cestách, které jsme zvolili z naštvání a nenávisti, dokonce i tam jde s námi.
Bůh není chodící loutka, ale tajemství samotné cesty. V pochybách o tom, jestli mám vytrvat, se setkávám s něčím, co neumím pojmenovat. Není to jen výraz bezradné psychiky, ale je to něco, co samo přichází. Je to tiché a bdělé, setrvávající i ve spánku. Tajemství, které člověka drží i tehdy, když už nás opustili přátelé, štěstí, nápady, příležitosti, úspěch.
Néni důležité, jestli naše cesta vede do prava anebo do leva, jestli je cesta krkolomná, či příjemná. Důležité je, jestli je naše cesta opravdová. Pouze na takové cestě poznáme správný směr, i kdyby to mělo znamenat zahodit to, co jsme měli pevně v rukou. Tak totiž poznáme, že bez příznivého větru nedoplujeme daleko.