Postav si katedrálu srdce

Biskup Juraj Jordán Dovala napsal krásnou knížku s názvem "Chrám uprostřed tržiště". Tím hlavním, co název vystihuje, je myšlenka, že i uprostřed rušného tržiště si lze udržet vnitřní ticho a pokoj - že i tam lze být v chrámu.
To, v jakém stavu je naše nitro, nezávisí na vnějších podmínkách. Problém není v realitě, ale v nás. Své o tom vědí ti, kteří přežili nacistické a komunistické lágry. Psychiatr Viktor Emil Frank to sám zažil, když se ocitl v koncentračním táboře. Ať už na vás druzí kydají jakoukoli špínu, či vám hází klacky pod nohy, nebo se vám zkrátka stalo něco, co vám přineslo neúspěch, prohru, rezignaci - zkrátka vás zavalilo kamení, které zahradilo cestu, po které jste kráčeli - nezoufejte.
"I z kamení, které ti někdo nahrnul do cesty, můžeš postavit katedrálu", říká Frankl. To je velká věc! Není to sluníčkový úsměv, neboť se bere vážně to samotné kamení. Je tady. Je potřeba s ním něco dělat a netvářit se, že jednotlivé kameny neexistují. Mohou být i pěkně těžké. Ale všechny ty kameny mohou posloužit ke stavbě čehosi velkolepého. Ne pro potěchu, ale pro smysl. I tomu, co se rozpadlo, zkrachovalo a zavaluje nás, lze dát smysl.
Tak, jako není potřeba zbořit tržiště, abychom zakusili pokoj a ticho, stejně tak není potřeba odmítat kameny našeho života. Chce je to vzít a něžně spojit, dát jim nový smysl - postavit katedrálu srdce.