Pohled za sebe

04.04.2020

V současné nelehké době, přes to všechno zlé, máme alespoň chviličku klidu na to, abychom se zastavili a zamysleli se. Když se zastavuji, vyjeví se mi pohled na hladinu vody. Stojím a přemýšlím. Jak je vlastně možné mít tento výjev? Nevystačím si zde sám. Je k tomu nutný i pohled někoho jiného, ne jen můj. Ale koho a jak? Abych to zjistil, měl bych uskutečnit pohled za sebe.

Pohled za sebe. Pohlédnout za sebe. To není pohled do minulosti, to je pohled na toho, kdo za námi stojí, i když my už se tam nedíváme, když už jsme zapomněli, že tam je. A zda tam vůbec je. Hledíme kamsi do nedozírných dálek, sledujeme projekci na vlnících se hladinách, pod ně však neumíme vejít. A nebýt toho, kdo je za námi, ani bychom nevěděli, zda jsme se dívali, zda jsme patřili na hladinu. On nám to totiž připomíná, ukazuje nám nás samotné. On za námi nepřestává být, On nepřestává být, On je. Jsme i my? A jsme schopni stát za tím, kdo nám vrací náš pohled? Možná, že už toho nejsme schopni. Je to hrůzné zjištění. Ale možná je to počátek jednoduchého cvičení, tj. pokusit se otočit. Tak se ptám - dokáži se vůbec otočit? Možná, že před tím, než se k tomu odvážím, měl bych poděkovat tomu, kdo se dívá.

Tato doba nám mnohé bere, ale také nám dává šanci k tomu, abychom se zastavili a dívali se. Ne však jen tak, tupě před sebe! Máme šanci pohlédnout za sebe. Nechť nám Bůh dopomáhá k pokoře a pokora nechť nám dá odvahu poděkovat a obrátit se.