Pevná zářící jiskra

Noc tajemného plamene, který tak moc září, až v duši osvítí úplně vše. Tím se duše ponoří do pohlcující tmy, jako když se na poušti střídá den a noc. Přijde zima, ale po chvíli je mráz nahrazen plamenem, který do duše vnáší vlastní duchovní oheň. Tento tajemný plamen osvěcuje temným světlem, ale také prohřeje zkřehlé srdce.

Plamen tak silně osvěcuje duši, až se ona samotná stane září. Nelze pak postihnout plamen a vycházející světlo. Tma a zima je nahrazena všeobsahujícím světlem. Duše, která se chvěla zimou, se stala pevnou zářící jiskrou. Samotné chvění se natolik zrychlilo, až se stalo pevností plamene, který žhne jako neustále zažehující jiskra. Taková duše prodlévá v přítomnosti Boha, neboť jej nazírá nejen v sobě, ale i okolo. Všude je záře Jeho přítomnosti. Vše je rozechvělé.