Něžný kříž

19.03.2023

Noční modlitba je blízká spánku. Člověk se v ní oddává do neznámého a přece nadějného spočinutí. Ta noc venku za oknem se modlí. Je temná a svatá, je děsivá i sladká. Prosakuje do srdce. Tam se rozpíná temná noc, v srdci je neustálá noční modlitba. Slyšíte? To žhavé uhlí z věčného oltáře kdosi nese...
Temná noc se sama modlí. Sama vtahuje. Je neopracovaná a čeká na něžný dotek. Ta zvláštní noc je napjatá mezi nyní a teď. Je jako dřevo kříže. Mlčí o krvi. Když v ní spočineš, staneš se mlčením, pohroužíš se do tmy, kontury kříže zjevují dějiny.
V modlitbě temné noci bereš do rukou kříž. Je hrubý, neopracovaný a mlčí o krvi. Nemodlíš se. Nejde nic říct, ani nic chtít, ani děkovat, neprosíš. Jako by bylo Nic. Dotýkáš se kříže a zakoušíš něhu. Není potřeba mít. Není potřeba vítězit. Není potřeba... Potřeba? Ne, to je kříž.
Něžný kříž je neprostorové zakoušení prostoty, pokoje a... Vzkříšení.
Noc naplněná modlitbou tmy ulpívající na dřevě kříže - to není zoufalství. V doteku je svěží novost. To dřevo není rakev, ale les. Voní radostí. Spočinutí. Život. Krása.