Něžné okraje

Náš život je vymezován. Jsme určování, ale také se určujeme. Jinými slovy: jsme vymezováni, ale také se vymezujeme. Už jen tím, že jsme někým konkrétním, že jsme lidskou osobou. Rozdílnost v jistém smyslu zakládá identitu, ale nejen rozdílnost je to, co z nás činí nás - konkrétního člověka.
Vymezit něco, jak se s tím v průběhu života setkáváme, značí určit okraje. Typickým příkladem může být nějaká vědecká definice pojmu, ale také prosté určení toho, jak velký je náš pozemek a kde začíná ten sousedův. Vždyť původním významem slova termín (terminus) je polní ohraničení v prostoru.
Čeho se chci dotknout, to je vždy okraj. Vše do mého doteku vstupuje skrze okraj. Obsahu, nitra, se téměř nemohu dotknout. Podobně, jako je nám druhý dán většinově skrze to, jak se projevuje, jak k nám přichází, tak podobně tak je to, zdá se, se vším v životě. To, jaké je nitro a hloubka poznávaného, to zůstává nejčastěji tajemstvím. Neznáme věc o sobě, řekl by Kant.
Jistě, vše, co se nás nějak dotýká a čeho se nějak dotýkáme my, je ohraničeno okrajem. Již jen proto, abychom byli schopni rozlišovat a vidět krásu stvoření. Zvykli jsme si však všechno vyloženě rozkrajovat, zvykli jsme si vytvářet příliš ostré okraje. V dějinách vědy uvidíme, že to vedlo nikoliv jen k encyklopedismu, rozkrájení poznání do oddělených škatulek, ale také ke chladnému rozvoji technicismu a nelidskému životu, jak nás o tom ubezpečují nejen světové války.
S životem souvisí ne pouze poznání, ale i nepoznání. Důležité je vědomí toho, že člověk není stroj. Místo rozkrajování by to chtělo vidět něžné okraje. O takové se totiž neporaníte. Něžný okraj zakoušíte jako jemné předivo skutečnosti, jako produchovnělou hmotu. V něžném okraji vstupuje přímo do něj jeho nitro. Něžný okraj se otevírá svému přesahu. Přesažení místo rozkrájení, nejen ve vědě, ale ve všem.