Nebojme se

05.05.2023

Dnešní člověk žije v neustálém napětí a strachu. Obáváme se, že něco nestihneme. Že nás vyhodí z práce. Že přijdeme někam pozdě. Že nesplníme očekávání společnosti, rodiny, partnera, učitele, šéfa. Bojíme se, že se nám bude někdo smát. A taky se bojíme, že nás nahradí někdo lepší. Nakonec se bojíme, že už nebude žádné "zítra" a proto nežijeme "dnes". Jsme ustrašení z toho, že si nezajistíme dostatečně svoji budoucnost a proto nám přítomnost mizí mezi prsty jako zrníčka písku.
Ve skutečnosti jsou ale všechno pouhé iluze. Nic není trvalé a vše podléhá změně. Všechny naše peníze a pocty se nakonec změní v "nic". Stejně tak i všechny naše strachy a starosti pominou.
Nakonec se nás nikdo nebude ptát na to, kolik jsme se strachovali a jak dobře jsme si zajistili nejistou budoucnost. Nakonec budeme dotázáni pouze na lásku. Milovali jsme dost? Dali jsme dost? Dávání - to je láska. Ne to, co si vezmu, ale to, co dám. Dáváním a vycházením ze sebe, ze svého strachu, začínám být teprve plně člověkem. Teprve sebedáním "pochopím", že nemá smysl se bát. Cokoli, o čem jsem si myslel, že je důležité, se rozplývá v mlze nicoty a páře dní. Cokoli, co jsem považoval za směrodatné, se hroutí. Zůstává pouze to, co dávám. Nakonec strach mizí, protože není důležité se stresovat s tím, co si kdo myslí a s tím, co mi kdo dá anebo co kdo očekává. Strach nemůže být přítomný, když vycházím sám ze sebe. Tady strach nemá místo. Tady je pouze láska.
Ne nadarmo říká Komenský, že vše na světě může být napraveno pouze jemným teplem lásky. A to je ono. Nebojme se.