Dokonalí křesťané?

Jednou jsem se účastnil modlitby v kapli. Když modlitba skončila, zaslechl jsem rozhovor dvou žen. Jedna mluvila o tom, jak moc je nepochopitelné, že se někdo ve vyšším věku obrátil k Bohu a dal se pokřtít, navíc to dle ní byl nějaký ničema. Takový člověk ani neprošel výukou náboženství na základní škole (jak také mohl?). Říkala, že takové by ani neměli pouštět do kostela. Nedalo mi to a vstoupil jsem do rozhovoru s maličkou poznámkou o tom, jak se farizeové ptají učedníků, jak je možné, že Kristus jí s hříšníky? Neodpovídá Kristus přeci tak, že lékaře je zapotřebí nemocným? Zdraví jej nepotřebují. Kristus od nás žádá jen milosrdenství, On nepřišel kvůli těm dokonalým a spravedlivým, ale kvůli hříšníkům. (dle Mt 9,11-13)

Ve svém životě potkávám většinou jen ty dokonalé lidi, mám dojem, že je jich plno. Všichni jsou dokonalí, dokonalí křesťané, kteří nepotřebují Pána Boha, stačí jim kostel a pan farář. Žijí si své dokonalé křesťanské životy, v mém okolí s příměsí katolické morálky. Ale doma se nerozpakují vpustit Zlo do všech rohů a všech místností, nerozpakují se uhodit ženu, lhát a druhé osočovat. Hlavní je přeci dobře vypadat v kostele.

Myslím, že prvním krokem je doznání se ke své vlastní nedokonalosti. A snažit se pochopit svůj vlastní hřích. Možná jsme totiž všichni ublížili Druhému nejvíce tím, jak moc jsme dokonalí...