Jak se mám vlastně charakterizovat? Je těžké se nějak označovat. To, co bytostně určuje můj život, to je to, že jsem kněz. Jsem také doktorand, což znamená, že se snažím bádat a něco vybádat na univerzitě (téma mého bádání je o bláznech, člověku a Bohu). Svět je super místo. Mějme více radosti. Málo se usmíváme a moc mluvíme. Někdy máme držet hubu a jen naslouchat - druhému člověku, přírodě, Bohu. Chybí nám smysl pro ticho (přitom ten smysl máme, říká se mu srdce). 

Narodil jsem se 23. května 1993 v Kyjově a vyrůstal jsem v malebné Strážnici na jihovýchodní Moravě, považuji se za moravského Slováka. Ve Strážnici jsem byl žáčkem Základní školy Marie Kudeříkové a maturitní zkoušku jsem složil na tamní střední škole, kde jsem vystudoval grafický design (rád vzpomínám na tradiční grafické techniky jako je např. linoryt anebo suchá jehla). 

Od útlého věku jsem získal kladný vztah k literatuře - prostě jsem měl rád knížky - díky mamince, která pracovala v knihkupectví. Strážnice mě od dětství oslovovala skrze folklor a bohatou historii. Na střední škole jsem objevil filosofii, ale tehdy mi přišlo nemyslitelné, že bych ji studoval. Původně jsem chtěl dělat umění. 

Maloval a kreslil jsem. Ale také jsem psal básničky, na konci středoškolského studia mi vyšla sbírka básní Chrám. Později jsem se zabýval videem, multimediální tvorbou a akčním uměním. To už jsem studoval Intermediální a digitální tvorbu na FaVU VUT v Brně. 

Hojně jsem pracoval s dokumentační audiovizuální technikou (hlavně s kamerou a střihem). Aktivně jsem se účastnil přes 100 výstav a nejrůznějších akcí (včetně např. Národní galerie v Praze a Národné galerie v Bratislavě). Byl jsem na odborné stáži v archivu České Televize a chvíli jsem na FaVU pracoval v digitalizaci starších video uměleckých děl. 

Moje vlastní tvorba se v té době značně přiblížila spíše prezentačnímu projevu myšlenek, než že by šlo o umění (ať už tím myslíme cokoli). Dělal jsem také popularizační přednášky pro střední školy. Vrátil jsem se k zájmu o filosofii, kterou jsem do své tvorby integroval. Do filosofie jsem se hluboce ponořil a začal jsem s jejím samostudiem. Možná mě k tomu přivedl původně uměním inspirovaný zájem o fenomény prostoru, času, vědomí, bytí, spirituality atp. 

Po úspěšném zakončení studia na FaVU jsem si uvědomil, že umělecký svět pro mě není (a já nejsem pro něj). A že není ani tak rozhodující nějaký "talent", jako spíše snaha "prodrat se" (či "prodat se"). Zpětně se na to dívám s poděkováním a vděčností za všechno, co mám, ale i za to, co nemám. Velmi si vážím např. možnosti účastnit se realizování výstavy světového průkopníka videoartu - Woodyho Vašulky (Brno, 2016) anebo zapojení se do výzkumu mezi Vysokým učením technickým a Islandskou univerzitou na Islandu (2015-2016). To všechno byly neuvěřitelné zkušenosti.

Nikdy jsem nechtěl být knězem, v dětství jsem např. neministroval a ač jsem byl pokřtěn po narození, církvi jsem se v průběhu dospívání spíše vzdálil a vzdaloval. To se změnilo, když jsem skrze prof. Tomáše Machulu přišel k filosoficko-teologickému studiu na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Prožil jsem povolání ke kněžství, které je pro mě důkazem Božího humoru, neboť to bylo něco, co nečekal vůbec nikdo a bylo to to poslední, co bych chtěl dělat. Dlouho jsem s povoláním bojoval, ale nakonec jsem na to kývl. V roce 2020 jsem absolvoval s červeným diplomem magisterské studium a získal jsem cenu rektora za mimořádné studijní výsledky. K hlubšímu zájmu o teologii mě přivedl prof. Jaroslav Vokoun, se kterým se z nás v průběhu let stali přátelé. 

V roce 2021 jsem přijal jáhenské a kněžské svěcení a byl jsem v Plzeňské diecézi Církve československé husitské ustanoven farářem náboženské obce v Písku a ke konci roku 2021 administrátorem excurrendo v Milevsku. Občasně docházím sloužit do Domova pro seniory v Písku.

V letech 2018-2020 jsem byl delegátem Jihočeské univerzity ve Studentské komoře Rady vysokých škol ČR, kde jsem byl členem Komise pro vědeckou činnost a Komise pro umělecké vysoké školy. Ve stejném období jsem se staral o synagogu ve Strážnici.

Na zmiňovanou FaVU jsem se posléze vrátil a od roku 2020 jsem interním doktorandem na Katedře teorií a dějin umění (mojí školitelkou je PhDr. Kaliopi Chamonikola, Ph.D.). To je ostatně také výrazem jakéhosi Božího humoru, neboť jsem na stejném místě, kde jsem se chtěl stát umělcem, ale dnes tam jsem z jiného důvodu. Zajímá mě propojování umění, spirituality a filosofie. Ve svém doktorském studiu se soustředím na fenomén jurodivých, tzv. Bláznů pro Krista ve vztahu k performativitě. 

Moc rád píšu (popularizační a odborné texty, knížky) a čtu (vesměs jen odbornou literaturu). Zajímá mě filosofie, teologie, umění, historie (ale také třeba etnologie, propojenost regionálního a obecného, lidovost, určité aspekty filmu, divadla, performativity). Hlavně mě zajímá vždy opravdovost!

Moc rád chodím pěšky - to je něco, co spojuji s modlitbou a vidím v tom fakt obrovský smysl.
Přirozená chůze je důležitá. 

Velký důraz kladu na lidskou svobodu a jsou mi odporné totalitární ideologie.
Nikdy jsem nebyl a nejsem členem žádné politické strany. 

Jako kněz se hlásím ke starokřesťanství a ortodoxii nerozdělené církve prvního tisíciletí, starokatolictví a pravoslavné spiritualitě. Poskytuji individuální duchovní rozhovory a také zpověď (jsem vázán zpovědním tajemstvím i před zákony ČR). Nabízím přednášky na různá témata (stačí se domluvit).

Po individuální domluvě nabízím také možnost komentované prohlídky města Strážnice.