František Cundrla je malíř, jehož ukotvení v kraji Moravského Slovácka, stranou epicenter uměleckého dění, a přiznejme, že také dílem přezíravosti umělecké kritiky, jej neprávem ponechalo na okraji kulturního povědomí. Není žádnou nadsázkou konstatování, že tento "osud" k němu nebyl nikterak spravedlivý - nedostalo se mu náležité publicity, dokonce o autorovi doposud nevyšlo žádné seriózní pojednání. Historie nás nicméně poučila, že takovýto dějinný konsenzus je jen relativní, že jeho proměna je mnohdy jen otázkou času, a že si autoři, umělci patřičných kvalit, často jen musí počkat, kdy bude jejich práce s jistou mírou nadhledu, kriticky a s odbornou garancí znovu reflektována, kdy bude jejich výtvarná tvorba objektivně oceněna a začleněna do relevantních uměleckohistorických souřadnic. 

Ostatně není patrně náhodou, že jsme v posledních letech svědky toho, že v kosmopolitním a bohužel také do jisté míry unifikujícím prostředí soudobého světa umění s těmi nejvýraznějšími tvůrčími projevy přicházejí právě umělci, kteří ve své tvorbě otiskují svůj, mnohdy exotický, původ, tedy to, jak autor této Cundrlovy monografie říká, že "jsou odněkud".

Také František Cundrla je malíř, bezprostředně spjatý se svým rodným krajem, bytostný kolorista, malíř krajin, svého města a jeho zákoutí, zaznamenávající běžný život, ale také malíř pohybu, či ještě spíše barevné kaligrafie pohybu. V jeho malbě cítíme lásku, křehkost rezonující a přesahující místní kulturní dialekt, lidovou kulturu Strážnice poznamenanou místními malíři Jožou Uprkou a Antošem Frolkou, avšak i přes svou folklorní intonaci má co říci dnešnímu divákovi, protože si zachovává obecnou sdělnost a výtvarnou působivost.

Filip Gorazd Martinek pojal monografii poněkud netradičně. Aniž by pominul podstatné kategorie, jež k takovéto formě patří (faktografická data, malířovy počátky, východiska, jednotlivé etapy tvorby, inspirační zdroje atd.), podstatným přínosem je, že charakteristické prvky Cundrlovy malby v takovéto komplexnosti nejen prvně pojmenovává, ale otevírá rovněž rozmanité možnosti její interpretace. Ve skutečnosti tato kniha tradiční monografii přesahuje. Obsahuje kupříkladu rovněž autentické vzpomínky lidí, kteří jej znali, zprostředkující osobní, přátelský pohled na osobnost umělce i vyzařující pocit vzájemné sounáležitosti.

Cením si toho, že Martinkův přístup nesetrvává pouze u hromadění faktů, nepoučuje, ale přemýšlí. O umělcově tvorbě píše zasvěceně, pozoruhodným obohacením obsahu je pak zostřený pohled filosofa v závěrečné části nazvané Zjevit obraz a zaměřené na povahu obrazu jako specifického a nezastupitelného prostředku jak uměleckého, tak obecně lidského poznání. Kniha tedy zprostředkovává obraz umělce a jeho tvorby v mnohem pravdivějším a potažmo příznivějším světle. A to je dobře. Přinejmenším proto, že z malby Františka Cundrly, vyznačující se "vzplanutím barvy", zaznívá něco z národní noty obdobně jako např. z obrazů Václava Špály.

PhDr. Kaliopi Chamonikola, Ph.D.,

Katedra teorií a dějin umění FaVU VUT v Brně


  • Vydal Malovaný kraj
  • Grafické práce a sazba textu Mgr. Jiří Miškeřík
  • 232 stran, náklad 1 000 kusů, L. P. 2021
  • Dějiny a teorie umění, filosofie a teologie obrazu
  • První rozsáhlá kniha o Františku Cundrlovi
  • Na vzniku knihy se podílelo množství obcí Slovácka
  • Kniha obsahuje vzpomínky přátel a studentů

KNIHU OBJEDNÁTE SKRZE TENTO FORMULÁŘ